Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 94/2020Usnesení NS ze dne 08.09.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.94.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 94/2020-486

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: K. T., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1, proti žalovanému: P. Č., IČO XY, se sídlem XY, o 354 524 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 109 C 7/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 30 Co 42/2019-423, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 109 C 7/2012-402, vyzval žalobce, aby odstranil vady podání a poučil ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést a že podání bude odmítnuto, pokud nebude ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplněno. Žalobce reagoval podáním ze dne 10. 1. 2019, kterým však vytčené vady neodstranil. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 109 C 7/2012-409, podání žalobce ze dne 25. 7. 2018 podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 30 Co 42/2019-423, jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku Iav navazujícím výroku II žalobce napadl dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že otázka procesního práva byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a vyřešená otázka procesního práva má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že z podání žalobce muselo být soudům obou stupňů zcela zřejmé, že mu není jasné, co po něm soud prvního stupně žádá doplnit a proč a jaké to pro něj může mít následky. Soud prvního stupně měl žalobce poučit o jeho právu zvolit si právního zástupce nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 682/16. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.

Otázka týkající se povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce není způsobilá založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se jí nezabýval a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Dovolatelem namítaná judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007), podle níž bylo možné podat dovolání také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není pro posouzení přípustnosti dovolání v projednávané věci případná, neboť odpovídá právní úpravě občanského soudního řádu před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013. Jinak řečeno, od účinnosti této novely v judikátu uvedený dovolací důvod přípustnost dovolání nezakládá.

Naznačuje-li dovolatel možnou vadu řízení, rozporuje-li procesní postup soudů obou stupňů, je tato jeho námitka irelevantní, protože podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o procesním pochybení odvolacího soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nedošlo ani k porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jak namítá dovolatel s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 682/16. Odkaz na uvedené rozhodnutí není případný vzhledem k odlišným skutkovým východiskům. Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel řízení vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 109 C 7/2012 včetně odvolacího řízení absolvoval bez právního zastoupení a o možnosti požádat o ustanovení zástupce věděl, protože žádal o ustanovení advokáta pro účely dovolacího řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č. j. 25 Co 385/2014-281.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 9. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru