Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 843/2001Usnesení NS ze dne 26.06.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.843.2001.1
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 566/01


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 843/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. Z. proti žalované V. D., o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 247/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. prosince 2000 č. j. 15 Co 603/2000-252, 15 Co 798/2000-252, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.420,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 31. 5. 2000 č. j. 7 C 247/95-204 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 115.101,50 Kč s 16 % úrokem od 16. 10. 1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek okresního soudu v této věci ze dne 28. 5. 1997 č. j. 7 C 247/95-40, jímž byla žaloba na zaplacení částky 115.101,50 Kč s příslušenstvím zamítnuta a řízení co do částky 31.163,25 Kč s příslušenstvím zastaveno, byl s výjimkou výroku o zastavení řízení usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. 4. 1998 č. j. 15 Co 481/97-72 pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 21. 12. 2000 č. j. 15 Co 603/2000, 15 Co 798/2000-252 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 112.482,- Kč s příslušenstvím a ve zbývající částce 2.619,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2000 č. j. 7 C 247/95-232 tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítnul.

Proti tomuto rozsudku, a to do potvrzujícího výroku ohledně částky 112.482,- Kč s příslušenstvím a do výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, podala žalovaná dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 28. 3. 2001. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru je dovolání nepřípustné a podané po zákonné lhůtě, a proto navrhl jeho odmítnutí.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán 21. 12. 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném před 1. 1. 2001) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce i právnímu zástupci žalované dne 29. 1. 2001, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř. ).

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 29. 1. 2001, a skončila dne 28. 2. 2001 (středa). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalované bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítnuto.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalobce sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích § 82 odst. 1 a § 243c o. s. ř. je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Jelikož dovolání bylo podáno 28. března 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška\").

Podle ustanovení § 2 vyhlášky sazby odměny se stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle § 147 občanského soudního řádu (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak.

V intencích § 3 odst. 1 bodu 6. a odst. 3 a § 16 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 21.380,- Kč.

Podle ustanovení § 15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí § 14 obdobně.

Ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky pak určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle § 10 odst. 3, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč.

Z ustanovení § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky se dále podává, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50%, nejméně na částku 250,- Kč.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto (§ 14 odst. 1) a že zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení toliko jediný úkon (vyjádření k dovolání - § 18 odst. 1), a snižuje se sazba odměny na konečných 5.345,- Kč.

Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. dle svého § 1 odst. 1 upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoli již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby, který v řízení v jednom stupni učinil, bez zřetele k tomu, že samotná odměna za zastupování v řízení v jednom stupni se podle počtu úkonů právní služby neurčuje. V dané věci jde o paušální částku náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,-Kč za jeden úkon právní služby. Konečnou částku 5.420,- Kč tedy soud žalobci také přiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. června 2001

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru