Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 795/2020Usnesení NS ze dne 25.06.2020

HeslaOdklad vykonatelnosti
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.795.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243 písm. a) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 795/2020-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: P. V., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Karlem Střelcem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 47/33, Vyškov, proti žalovanému: K. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem Ponávka 185/2, Brno, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 324/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 243/2018-172, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku takto:

Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 243/2018-172, se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, č. j. 7 C 324/2016-115, uložil žalovanému povinnost zaslat žalobkyni do třiceti dnů od právní moci omluvu doporučeným dopisem na její adresu s textem: „Já K. V., narozen XY se ti tímto omlouvám za své jednání, kdy jsem ti dlouhodobě, tj. od srpna 2015 až do současné doby, bezdůvodně bránil ve styku s naším synem AAAAA (pseudonym), narozeným XY, čímž jsem neoprávněné zasáhl do tvých osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“ (výrok I), vyhověl žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 150 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (výrok II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (výrok III), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV) a povinnosti žalobkyně uhradit nedoplatek soudního poplatku (výrok V).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 243/2018-172, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v tom rozsahu, že žalovaný je povinen zaslat žalobkyni do třiceti dnů od právní moci rozsudku omluvu doporučeným dopisem na její adresu s textem: „Já K. V., narozen XY se ti tímto omlouvám za své jednání, kdy jsem ti dlouhodobě, tj. od ledna 2016 do dubna 2017, bezdůvodně bránil ve styku s naším synem AAAAA, narozeným XY, čímž jsem neoprávněné zasáhl do tvých osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“ (výrok I), ohledně období od srpna 2015 do prosince 2015 a od května 2019 do budoucna výrok I soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok II), ohledně období od května 2017 do dubna 2019 výrok I soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok III), výrok II soudu prvního stupně ohledně částky 15 000 Kč potvrdil, ohledně částky 55 000 Kč změnil tak, že se žaloba zamítá, a ohledně částky 80 000 Kč zrušil a řízení zastavil (výrok IV), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V).

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I, IV a V napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soud prvního stupně i soud odvolací projednaly žalobu bez dostatku konkrétních žalobních tvrzení, nesprávně posoudily předpoklady vzniku povinnosti k náhradě nemajetkové újmy a opomenuly jako právně významné názor a přání nezletilého AAAAA. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by mu byla způsobena závažná újma, kterou by nebylo možno zpětně zhojit. Výrokem I mu byla uložena povinnost zaslat žalobkyni omluvu. Jedná se o povinnost, kterou lze z jeho strany splnit pouze jednou a nenávratně. Jakmile dovolatel omluvu žalobkyni poskytne, nebude možné ji vzít zpět i přes případný zrušovací rozsudek dovolacího soudu. Mohla by mu vzniknout újma i v rovině celospolečenské. Dovolatel je obecním zastupitelem v obci XY. Pokud bude zjištěno po právu, že má žalovaný povinnost se žalobkyni omluvit, utrpí tím jeho celospolečenský status.

Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Návrh na odklad vykonatelnosti výroku I rozsudku odvolacího soudu dovolatel odůvodnil tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by mu byla způsobena závažná újma, kterou by již zpětně nebylo možno zhojit. Dovolateli byla uložena povinnost, kterou lze splnit pouze jednou a nenávratně, a že by tím utrpěl jeho celospolečenský status, protože je zastupitelem v obci XY. Dovolací soud neshledává konkrétní závažnou újmu v případě splnění povinnosti uložené pravomocným rozsudkem. Dovolatel se má žalobkyni omluvit prostřednictvím doporučeného dopisu, tedy soukromým prostředkem komunikace. Nejde o případ, kdy by měl například omluvu zveřejnit v celostátním tisku nebo prostřednictvím televizního vysílání. Podle dovolacího soudu zasláním dopisu žalované nemůže utrpět celospolečenský status dovolatele. Samotná skutečnosti, že je poskytnutí omluvy nevratným aktem a omluvu nelze vzít zpět, nemůže odůvodnit odložení vykonatelnosti. Nelze v ní totiž spatřovat hrozbu závažné újmy, která by ospravedlňovala aplikaci § 243 písm. a) o. s. ř.

V případě návrhu na odklad vykonatelnosti výroku IV odvolacího soudu není splněna podmínka, že je dovolání v části, jíž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit žalované na náhradě nemajetkové újmy částku 15 000 Kč, objektivně přípustné. Dovoláním nelze podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. brojit proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy. Ve zbývající části výroku IV odvolacího soudu dovolání není subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H. Beck, pod č. C 154). Pokud odvolací soud výrok II soudu prvního stupně ohledně částky 55 000 Kč změnil tak, že žalobu zamítl, a ohledně částky 80 000 Kč ho zrušil a řízení zastavil, nemohla rozhodnutím odvolacího soudu nastat dovolateli újma odstranitelná tím, že by dovolací soud rozhodnutí v této části zrušil.

Podmínka objektivní přípustnosti není splněna ani, pokud jde o dovolání v části směřující proti výroku V rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů mezi účastníky. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, a proto nelze přikročit k odkladu jeho vykonatelnosti.

Nejvyšší soud proto žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru