Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 779/2013Usnesení NS ze dne 30.07.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.779.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 779/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) P. J., b) Z. J., c) F. S., d) M. J., e) V. A., f) M. S., g) H. I., všichni zastoupeni JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Strossmayerovo nám. 2, proti žalované České pojišťovně, a.s., IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 207/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-85, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-85, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-87, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2011, č.j. 27 C 207/2009-56, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. 10. 2011, č.j. 27 C 207/2009-61, ve vyhovujících výrocích ve věci samé (výrocích I. –VII.) tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o samostatných nárocích každého ze sedmi žalobců. Žalobci požadovaná částka 99.376,- Kč (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících náklady, které měli jednotliví žalobci účelně vynaložit na právní zastoupení před uplatněním svých nároků u soudu prvního stupně ve věcech vedených pod sp. zn. 21 C 271/2007 a 22 C 271/2007, a to žalobce a) 35.728,- Kč za čtyři úkony právní pomoci, žalobkyně b) 8.476,- Kč za jeden úkon, žalovaný c) 18.488,- Kč za dva úkony, žalovaný d) 6.780,- Kč za jeden úkon, žalovaný e) 15.416,- Kč za dva úkony, žalobkyně f) 6.780,- Kč za jeden úkon a žalobkyně g) 7.708,- Kč rovněž za jeden úkon. Byť se tyto jednotlivé nároky odvíjejí od téže události, jde o samostatné nároky různých osob; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému žalobci samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval o peněžitém plnění nepřevyšujícím u každého žalobce 50.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti měnícímu výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 50.000,- Kč.

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2013

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru