Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 732/2020Usnesení NS ze dne 23.02.2021

HeslaZastoupení
Právo na spravedlivé soudní řízení
Ustanovení zástupce
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.732.2020.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř.

§ 138 o. s. ř.

čl. 36 předpisu č. 2/1993 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 732/2020-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Koželská 205, 584 01 Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Z. Z., narozený XY, bytem XY, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 6642/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 19 Co 393/2019-20, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 19 Co 393/2019-20, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 10. 2019, č. j. 0 Nc 6642/2019-15, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 7. 10. 2019, č. j. 0 Nc 6642/2019-15, odmítl podání žalobce doručené tomuto soudu dne 11. 9. 2019 a doplněné dne 4. 10. 2019. Uzavřel, že doplněné podání žalobce, kterým se domáhal, aby soud rozhodl o náhradě nemajetkové újmy pro osoby blízké, která spočívá v tom, že při dopravní nehodě dne 12. 9. 2015 zemřel jeho syn, neobsahuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení. Žalobce, přestože byl řádně poučen usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 0 Nc 6642/2019-2, o nedostatcích návrhu i o tom, jak je třeba doplnění provést, včetně následků neodstranění vad podání, vytknuté vady (nedostatek řádného označení účastníků a absenci žalobního petitu) neodstranil. Protože pro tyto vady nelze v řízení pokračovat, soud podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.

K odvolání žalobce, v němž požádal o ustanovení zástupce pro řízení, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 19 Co 393/2019-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Aniž bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je neprojednatelná, neboť podání žalobce ani přes výzvu soudu neobsahovalo žalobní návrh. Žalobce doplnil pouze řádné označení žalovaného a data narození osob, které označil za další žalobce, aniž by doložil oprávnění je zastupovat. Odvolací soud dále uzavřel, že žádostí žalobce o ustanovení zástupce se v odvolacím řízení nelze zabývat, neboť takový postup by přicházel v úvahu pouze ihned poté, kdy mu byly vytknuty vady žaloby. Navíc k doplnění žaloby o základní náležitosti nebylo právní zastoupení žalobce potřebné, neboť byl soudem prvního stupně instruktivně poučen, jak má doplnění provést.

Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soud prvního stupně nesplnil svou poučovací povinnost podle § 30 o. s. ř., přestože u žalobce byly naplněny všechny předpoklady pro ustanovení zástupce, jak ostatně vyplývá i z toho, že pro toto dovolací řízení byl žalobci zástupce usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 1. 2020, č. j. 0 Nc 6642/2019-29, ustanoven. Tím se soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, i nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11. Soudy svým postupem porušily ústavně zaručené právo žalobce na právní pomoc. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že je přípustné pro řešení procesně právní otázky poučovací povinnosti soudu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, vyložil, že poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení by se mělo dostat každému účastníku, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Takovým účastníkem bude zejména ten, u kterého se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se tedy mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit na to, že by předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány. Vlastní posuzovaní, zda uvedené předpoklady jsou opravdu naplněny, včetně otázky, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, soud posoudí až v případě, že účastník skutečně o ustanovení zástupce požádá. Rovněž Ústavní soud vyslovil, že civilní soud je povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce při naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod – dále jen „Listina“). Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, nachází se v tíživé osobní situaci, nebo že vzhledem k projednávané věci a (kvalifikovanému) zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 682/16, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 46/84).

V projednávané věci bylo již z podání žalobce ze dne 11. 9. 2019 na první pohled zřejmé, že se v právu neorientuje. Proto měl soud prvního stupně žalobce (současně s výzvou k odstranění vad podání) poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení ve smyslu § 30 o. s. ř. Takto soud prvního stupně nepostupoval, neboť usnesení ze dne 16. 9. 2019, č. j. 0 Nc 6642/2019-2, kterým žalobce vyzval k odstranění vad podání, takové poučení postrádá. Toto pochybení pak nenapravil ani odvolací soud. Soudy tedy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního i dovolacího soudu, a již proto je dovolací důvod nesprávné aplikace procesního ustanovení naplněn.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1500/2009, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1503/2009 či ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4177/2010), jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Výjimku představuje pouze situace, kdy pro ustanovení zástupce nejsou splněny předpoklady z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005). I podle usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 821/15, by soudy zásadně měly rozhodnout o žádosti podle § 30 o. s. ř. před učiněním dalších úkonů ve věci.

V posuzovaném případě soud prvního stupně odmítl dovolatelem podanou žalobu pro vady. V odvolání, jež žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, požádal o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Soud prvního stupně věc předložil odvolacímu soudu, aniž by o žádosti dovolatele rozhodl. Postupoval tak v rozporu s citovanými rozhodnutími. Přesto odvolací soud toto pochybení nenapravil a usnesení soudu prvního stupně potvrdil, ačkoli mělo být o žádosti žalobce o ustanovení zástupce rozhodnuto předtím, než bude odvolací soud posuzovat důvodnost odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby. O výjimku, jíž představuje situace, kdy se ze strany účastníka řízení jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, se v projednávané věci nejedná, neboť z obsahu spisu taková skutečnost nevyplývá, respektive odvolací soud neměl dostatek informací k takovému posouzení, a ani na něm své rozhodnutí nezaložil. Jak vyplývá z citované judikatury, je postup odvolacího soudu nesprávný, a to tím spíše, že předmětem odvolání bylo rozhodnutí o odmítnutí žaloby pro vady za situace, kdy z posuzovaného podání žalobce (žaloby) bylo zcela zjevné, že se žalobce v právu vůbec neorientuje a z obsahu spisu vyplývá, že měl snahu výzvě soudu prvního stupně směřující k doplnění žaloby a k odstranění jejích vad vyhovět, avšak pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. Tvrzené osobní poměry dovolatele, jeho podání a skutečnost, že i přes instruktivní poučení o náležitostech návrhu na zahájení řízení dovolatel své podání nebyl schopen řádně doplnit, měly vést odvolací soud k úvaze o pravděpodobném splnění podmínek pro ustanovení zástupce.

Důsledkem nesprávného procesního postupu soudů nižších stupňů, který je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, byla žalobci odňata možnost jednat před soudem a porušeno tak jeho právo na právní pomoc (čl. 37 Listiny) i na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny). Dovolací důvod nesprávného právního posouzení, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, je tak naplněn.

Z těchto důvodů dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, 2 o. s. ř.), v němž soud prvního stupně nejprve rozhodne o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci samé (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 2. 2021

JUDr. Hana Tichá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru