Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 689/99Rozsudek NS ze dne 26.09.2000

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.689.99.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 689/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně D. V., zastoupené advokátem, proti žalované A., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, o 90.948,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 181/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1998 č.j. 23 Co 551/98-41, takto:

Rozsudek krajského soudu s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně částky 6.130,- Kč se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. 2. 1998 č.j. 11 C 181/97-16 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 90.948,- Kč s 26 % úrokem od 21. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalobkyně podala u žalovaného přihlášku na zahraniční pobytový zájezd v T. v době od 18. 8. do 25. 8. 1997, při podpisu smlouvy o tomto zájezdu uhradila žalované zálohu ve výši 46.000,- Kč a dne 27. 6. 1997 doplatek ve výši 44.480,- Kč; celkem tedy zaplatila 90.480,- Kč a dále za zdravotní pojištění na tento pobyt zaplatila částku 468,- Kč. Pobytový zájezd do T. se neuskutečnil a zaplacená cena nebyla žalobkyni vrácena, ačkoliv o to žalovaného žádala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah na základě smlouvy uzavřené dne 27. 3. 1997, kterou posoudil jako smlouvou kupní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla vědět, že mezi žalovaným a firmou P. T. Ltd. (dále jen P.) byla uzavřena dne 3. 11. 1993 smlouva o spolupráci při nabídce a prodeji zahraničních zájezdů organizovaných P., na základě které žalovaná mohla vystupovat pouze jako zprostředkovatel zájezdu pro firmu P., a protože žalovaná vystupovala jako prodejce předmětného zájezdu a zavázala se předmětné plnění poskytnout, je podle názoru okresního soudu také odpovědná za případné nedostatky. Na tom nic nemění, že žalobkyně svým podpisem ve smlouvě potvrdila, že se seznámila s všeobecnými podmínkami P. pro účast na zájezdu. Vzhledem k tomu, že zájezd se zavázala poskytnout žalovaná, není z hlediska nároku žalobkyně podstatné, z čí viny se zájezd neuskutečnil. Žalobkyně dopisem z 13.10.1997 zrušila smlouvu o zájezdu a má právo na vrácení částky, kterou žalované poskytla. Soud prvního stupně dále uvedl, že ke stejnému závěru by dospěl i v případě, že by smlouva mezi účastníky byla smlouvou o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák. vzhledem k odpovědnosti obstaratele podle § 741 odst. 1 obč. zák.

K odvolání účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 1998 č.j. 23 Co 551/98-41 poté, co připustil zpětvzetí žaloby co do částky 6.130,- Kč a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 84.818,- Kč s příslušenstvím. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že žalobkyně věděla, že organizátorem zájezdu je P.; po doplnění řízení se však neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva kupní, a správným neshledal ani jeho závěr, že v případě posouzení smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák. je dána odpovědnost žalované za vady podle § 741 obč. zák., neboť toto ustanovení se vztahuje na smlouvu o obstarání prodeje věci, tedy na jiný smluvní vztah. Odvolací soud se dále zabýval charakterem vztahu mezi žalovanou a firmou P. a dovodil, že smlouva o spolupráci uzavřená mezi P. a žalovanou firmou je smlouvou o obstarání věci podle ustanovení § 733 - 736 obč. zák., kdy obstaratelem (příkazníkem) je žalovaná, která se zavázala objednateli (příkazci - P. s. r. o.) obstarat svým jménem zájezd pro žalobkyni. Protože obstaratel odpovídá jen za řádné obstarání věci, zatímco riziko dosažení výsledku nese objednatel - tj. P., odvolací soud dovodil, že za neuskutečnění zájezdu odpovídá firma P. Vykonal-li žalovaný jako obstaratel řádně vše, k čemu se žalobkyni jako objednatelce tohoto zájezdu zavázal podle § 734 a § 736 obč. zák., neodpovídá za to, že se zájezd neuskutečnil, nýbrž odpovědnost je na straně objednatele -příkazce. Proto odvolací soud dovodil, že žalovaná není ve věci věcně pasivně legitimována. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí č. 51 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.1998, neshledal opodstatněným s tím, že toto rozhodnutí, v němž je řešena otázka odpovědnosti za vady zájezdu, spočívající v ubytování v jiném místě, než bylo sjednáno, na daný případ nedopadá, neboť neuskutečnění zájezdu není vada v obstarání věci.

Proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně věc posoudil po stránce právní a jeho skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Poukazuje na to, že smlouvu uzavřela se žalovanou a nevěděla, že žalovaná není organizátorem zájezdu, a nebyla seznámena ani s tím, jaké jsou smluvní vztahy mezi firmou P. a žalovanou. Pouze z faktu, že objednávala zájezd z katalogu P. a že se seznámila s jeho všeobecnými podmínkami, neznamená, že by s ním byla ve smluvním vztahu. Se závěrem, že za vady neodpovídá prodejce zájezdu, u nějž si zákazník zájezd objednal, nesouhlasí a považuje jej za rozporný s dobrými mravy. Namítá, že i z rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, roč. 1998 vyplývá, že právní vztah ze smlouvy o obstarání věci podle § 733 - 736 obč. zák. vzniká mezi klientem a cestovní kanceláří, u níž byl zájezd zakoupen, a tato kancelář odpovídá za vady i v případě, že k obstarání záležitosti použila jinou cestovní kancelář. Na odpovědnost obstaratele je proto třeba aplikovat obecná ustanovení závazkového práva (§ 504 a násl. obč. zák.), podle nichž se žalobkyně zcela důvodně domáhala zrušení smlouvy a vrácení toho, co sama plnila. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření vyvracela důvody dovolání, poukazovala na to, že žalobkyně musela vědět, kdo zájezd nabízí, a tedy kdo je jejím smluvním partnerem. Jednoznačně se jednalo o zájezd organizovaný společností P., s. r.o., a pokud jde o plnění, tj. o realizaci zájezdu, byl smluvním partnerem P. a nikoliv žalovaný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., je důvodné.

Podle ustanovení § 733 obč. zák. se smlouvou o obstarání věci obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.

Smlouvou uzavřenou mezi účastníky se žalovaná zavázala obstarat žalobkyni zájezd pro 4 osoby v termínu od 18.8. do 25.8.1997 do určeného hotelu v T. a žalobkyně zaplatila žalované cenu zájezdu. Odvolací soud zcela správně posoudil tuto smlouvu, na jejímž základě vznikl právní vztah mezi účastníky, jako smlouvu o obstarání věci, nevyvodil však z toho správné právní závěry. Na vznik a existenci uvedeného smluvního vztahu nemá totiž vliv, zda zájezd, který se žalovaná zavázala žalobkyni obstarat, organizovala jiná cestovní kancelář, a není rozhodující ani to, zda to žalobkyně věděla, neboť obstaratel je ze zákona oprávněn věc pro objednatele obstarat i prostřednictvím jiného. V daném případě byly účastníky smlouvy o obstarání věci žalobkyně jako objednatel zájezdu a žalovaná jako obstaratel. Z hlediska pasivní věcné legitimace žalované v tomto sporu je proto rozhodující, že žalobkyně byla ve smluvním vztahu se žalovanou, jak shodně dovodily soudy obou stupňů. Z výsledků řízení jednoznačně vyplývá, že žalovaná nevystupovala při uzavření smlouvy se žalobkyní jako pouhý prostředník mezi ní a organizátorem zájezdu, a nešlo tedy o případ, kdy na základě smlouvy zprostředkovatelské uzavřel zprostředkovatel (žalovaná) s třetí osobou (žalobkyní) smlouvu jménem zastoupeného (firmy P.), tedy, že by z takového právního úkonu vznikla práva a závazky mezi žalobkyní a firmou P.

S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že mezi účastníky byl založen právní vztah ze smlouvy o obstarání věci a že skutečnost, že se zájezd nekonal, neznamená, že by žalovaná poskytla žalobkyni vadné plnění. Nebylo proto třeba posuzovat daný případ podle ustanoveních upravujících odpovědnost obstaratele za vady plnění poskytnutého objednateli.

Jestliže smlouva o obstarání věci uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla zrušena, nastupuje režim ust. § 457 obč. zák., podle něhož platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Pokud podle smlouvy plnila jen jedna strana, může se domáhat vydání plnění poskytnutého na základě smlouvy, aniž by její nárok na vrácení plnění byl podmíněn nárokem druhé strany, která plnění, k němuž se podle smlouvy zavázala, neposkytla. Nároky ze smlouvy zrušené jednostranným úkonem jedné smluvní strany, popř. zrušené ze zákona podle § 518 obč. zák., se řídí ustanovením § 457 obč. zák. Z hlediska pasivní věcné legitimace v řízení o nároku na vrácení plnění ze zrušené smlouvy je proto rozhodující, že smlouva o obstarání věci byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, že plnění, k němuž směřoval závazek žalované, nebylo žalobkyni vůbec poskytnuto a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované finanční plnění, jehož vrácení se domáhá. Úvaha, z níž odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí, že v právním vztahu mezi žalovanou a firmou P., založeného smlouvou o spolupráci, odpovídá P. vůči žalované za neuskutečnění zájezdu, nemůže vyloučit nárok žalobkyně na vrácení plnění proti žalované ze zrušené smlouvy o obstarání věci, tedy nárok jedné smluvní strany vůči druhé vyplývající z jejich vzájemného závazkového vztahu.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované není správný a uplatněný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. l věty za středníkem o.s.ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů původního i dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2000

JUDr. Marta Škárová,v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru