Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 620/2001Usnesení NS ze dne 31.07.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.620.2001.1
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 608/01


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 620/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ I. Č. a B/ M. Č., proti žalované České republice - Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o 454.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 84/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2000 č. j. 13 Co 368/2000 - 62, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 6.225,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 5. 2000 č. j. 16 C 84/95 - 41 zamítl žalobu o zaplacení 454.620,- Kč s 3% úrokem od 2. 9. 1981 do 14. 7. 1994, se 16% úrokem od 15. 7. 1994 do 23. 10. 1994 a se 17% úrokem od 24. 10. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 354.620,- Kč s příslušenstvím a proti výroku o nákladech řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2000 č. j. 13 Co 368/2000 - 62 rozsudek obvodního soudu v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 100.000,- Kč s příslušenstvím zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z „ust. § 238 písm. a/ o. s. ř.\" a podávají jej z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., neboť nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o promlčení jejich nároku. Navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího byly zrušeny a aby věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření poukázala na nepřípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ztotožnila se se závěry odvolacího soudu ve věci samé a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud po přezkoumání věci k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o. s. ř.).

V dané věci žalobci napadají dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 354.620,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrzen, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř., a aniž by žalobci návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinili (§ 239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co jeho předchozí rozsudek byl zrušen (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

Z hlediska ust. § 238 odst. 1 o. s. ř. a § 239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon ve výši 6.150,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm.k/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za použití ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2001

JUDr. Olga Puškinová,v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru