Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 613/2020Usnesení NS ze dne 15.04.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Náhrada nemajetkové újmy (o. z.)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.613.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 2956 předpisu č. 89/2012 Sb.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1943/20


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 613/2020-367

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) J. B., narozený XY, zastoupený JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem Dukelská 669/64, České Budějovice, b) nezl. AAAAA (pseudonym), narozená XY, c) nezl. BBBBB (pseudonym), narozená XY, d) nezl. CCCCC (pseudonym), narozená XY, a e) R. B., narozená XY, všichni žalobci bytem XY, žalobkyně b) – e) zastoupeny Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, nezletilé žalobkyně b) – d) zastoupeny žalobcem a) a žalobkyní e) jako zákonnými zástupci, proti žalovanému: V. C., narozený XY, se sídlem XY, zastoupený JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: UNIQUA pojišťovna, a.s., se sídlem Evropská 136/810, Praha 6, IČO 49240480, zastoupená JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem Palackého 223/5, Nymburk, o náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a psychické újmy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 161/2018, o dovolání žalobců a) a e) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 5 Co 1302/2019-313, takto:

I. Dovolání žalobce a) a žalobkyně e) se odmítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 37.238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Davida Řezníčka, Ph.D.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 37.238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kazdy.

IV. Žalobkyně e) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.781 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Davida Řezníčka, Ph.D.

V. Žalobkyně e) je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.781 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kazdy.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce a) a žalobkyně e) proti rozsudku ze dne 20. 11. 2019, č. j. 5 Co 1302/2019-313, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2019, č. j. 28 C 161/2018-232, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba žalobce a) a žalobkyně e), a změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (ve výrocích o nárocích žalobkyň b) až d) i v souvisejících nákladových výrocích byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud důvodným nárok žalobce a) na zaplacení částky 6.500.000 Kč sestávající z náhrady za bolest (500.000 Kč), za ztížení společenského uplatnění (5.000.000 Kč) a za psychické útrapy (1.000.000 Kč), ani nárok jeho manželky - žalobkyně e) na zaplacení částky 500.000 Kč za utrpěnou psychickou újmu. Žalobci měli za to, že žalovaný jako gastroenterolog dne 2. 6. 2015 při vyšetření žalobce a) na žádost jeho praktického lékaře postupoval non lege artis, neboť neprovedl úplnou kolonoskopii a nepoučil náležitě žalobce o vhodnosti jejího provedení, čímž měl způsobit, že u žalobce a) byla rakovina tlustého střeva diagnostikována dne 6. 5. 2016, tedy opožděně až v době, kdy již metastazovala do jater; žalobce a) tím byl připraven o možnost vyléčení, přičemž způsobené újmě na zdraví odpovídají žalované částky, a jeho nemoc současně vedla ke značným psychickým útrapám jeho manželky, vyčísleným jí požadovanou částkou. Odvolací soud ovšem na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný postupoval lege artis, provedl rektoskopii, která byla s ohledem na stav obtíží pacienta adekvátní metodou a k níž byl žalobce a) připraven, a adekvátně jej poučil o případném provedení kontrolní kolonoskopie, pokud obtíže přetrvají; ta však vyžadovala přípravu ze strany pacienta (vyprázdnění). Navíc, i kdyby se žalobci a) náležitého poučení nedostalo, nebyla by mezi porušením informační povinnosti žalovaného a újmou žalobce a) příčinná souvislost, neboť došlo k jejímu přetržení řadou opomenutí a nečinností žalobce a), který svůj zdravotní stav dlouhodobě neřešil, nerespektoval poučení gastroenterologa ani se po vyšetření neobrátil na svého praktického lékaře. Kromě toho znalec nemohl jednoznačně potvrdit, že by onkologické onemocnění bylo přítomno v době gastroenterologického vyšetření.

Proti rozsudku odvolacího soudu, vyjma zrušovacích výroků, týkajících se žalobců b) až d), podali žalobce a) a žalobkyně e) dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. Konkrétní právní otázku odpovídající požadavkům uvedeného ustanovení však v dovolání nevymezují (k nezbytnosti vymezení konkrétní právní otázky zakládající některý z předpokladů přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4119/2017). Dovolatelé sice obsáhle citují judikaturu týkající se otázky postupu lege artis, informační povinnosti poskytovatele zdravotní péče, důsledků pochybení při stanovování diagnózy, hodnocení znaleckých posudků, rozporu důkazů a zjištěného stavu, míry pravděpodobnosti příčinné souvislosti či vyloučení soudce, na což navazují konstatováním, že bylo rozhodováno v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neuvádějí však, v jakém konkrétním právním úsudku (otázce) nebyla popsaná rozhodovací praxe odvolacím soudem respektována, tedy čím přesně by měl být naplněn tento předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Uvedené přitom nevyplývá ani z obsahu podaného dovolání. Výhrady dovolatelů vůči rozsudku odvolacího soudu se totiž upínají především ke kritice skutkových zjištění, zejména věrohodnosti a vypovídací hodnoty provedených důkazů bez provázání s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva. Je třeba připomenout, že úkolem Nejvyššího soudu je v rámci dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, řešit pouze právní otázky, nikoliv se zabývat přezkumem skutkových zjištění nalézacích soudů (srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.). Apelují-li dovolatelé na povinnost Nejvyššího soudu dbát zachování práva na spravedlivý proces, nepoukazují na konkrétní procesní nedostatky, které by nasvědčovaly, že byly porušeny procesní předpisy zajišťující právo na spravedlivý proces. Procesní pochybení přitom nelze dovozovat jen z pouhého rozdílného náhledu na hodnocení důkazů. Soud prvního stupně velmi podrobně hodnotil provedené důkazy, pečlivě vyložil své úvahy při posuzování dvou vzájemně protichůdných znaleckých posudků a zdůvodnil i neprovedení některých navržených důkazů. Odvolací soud, který jeho skutkové závěry posléze převzal, nadto vysvětlil, že znalecký posudek předložený žalobci zpracoval specialista na onkologii, zatímco k posouzení postupu žalovaného gastroenterologa je zapotřebí specializace právě na tuto oblast, kterou disponoval znalec ustanovený soudem, o jehož posudek byly skutkové závěry opřeny. Zmiňují-li dále dovolatelé extrémní nesoulad právního posouzení se skutkovými zjištěními, pak ani sami nevymezují, v čem přesně měl spočívat rozpor závěrů právních a skutkových. I v tomto směru směřují dovolací námitky ke zpochybnění skutkového stavu věci, tedy jsou uplatněním nezpůsobilého dovolacího důvodu. Konečně lze dodat, že s namítanou podjatostí soudce soudu prvního stupně se důsledně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, jehož závěry v tomto směru dovolatelé nenapadají argumentací, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání.

Dovolací námitky tak neumožňují dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru