Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 574/2017Usnesení NS ze dne 10.05.2017

HeslaPoplatky soudní
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.574.2017.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 2 písm. 1) předpisu č. 549/1991 Sb.

§ 21a odst. 2 předpisu č. 229/1991 Sb.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2457/17 ze dne 24.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 574/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. T. G., zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, o 10.599.680 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 333/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, č. j. 20 Co 402/2016-113, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 21. 10. 2016, č. j. 20 Co 402/2016-113, potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 9. 2016, č. j. 4 C 333/2015-104, jímž byly zamítnuty návrhy žalobce na vrácení soudního poplatku ze žaloby a soudního poplatku z odvolání. Ztotožnil se s výkladem obvodního soudu a uzavřel, že osobní osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb.,

o soudních poplatcích, ve spojení s § 21a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákona o půdě), nelze na žalobu vztáhnout, neboť žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu § 415 a násl. obč. zák., vycházející z jeho jednání po uzavření neplatné smlouvy o převodu náhradních pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. a nikoliv přímo z jeho restitučního nároku podle zákona o půdě. Nejde-li o nárok dle zákona o půdě, nenáleží dovolateli osobní osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. j) zákona o soudních poplatcích.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky možnosti aplikace osobního osvobození od soudních poplatků podle § 21a odst. 2 zákona o půdě nejen na řízení podle tohoto zákona, ale v širším smyslu na jakékoli řízení, v němž se osoba oprávněná domáhá nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti se zákonem o půdě. Dovolatel je přesvědčen, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě že tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Má za to, že z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne závěr, že při aplikaci a interpretaci restitučních předpisů je třeba postupovat ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji a tento závěr platí nejen ve vztahu k samotnému základu nároku, ale i ve vztahu k příslušenství. V dalším obsahu dovolání pak dovolatel rekapituluje průběh jednání s právním předchůdcem žalované a svůj právní názor na předmět sporu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i usnesení obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám změnil rozhodnutí odvolacího soudu a dovolateli vrátil zaplacené soudní poplatky.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Otázka, zda řízení o náhradu škody vzniklé v důsledku neplatnosti smlouvy o převodu náhradních pozemků uzavřené podle zákona č. 95/1999 Sb. podléhá osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. j) zákona o soudních poplatcích, nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud řešena. Dovolání je proto přípustné, není však důvodné.

Podle § 11 odst. 2 písm. j) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozují navrhovatel v řízení o vydání věci nebo uplatnění nároku podle zvláštních předpisů, je-li v těchto předpisech zakotven nárok na osvobození. (Tímto zvláštním předpisem je mj. i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – viz poznámka 4 pod čarou.)

Podle § 21a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě) oprávněná osoba domáhající se svého práva podle tohoto zákona proti povinné osobě je osvobozena od soudních poplatků. Osvobozena od soudních poplatků je též osoba domáhající se svého práva podle § 8.

Předmětem sporu mezi účastníky byl nárok na náhradu škody, jež dovolateli měla vzniknout vrácením kupních cen náhradních pozemků, ohledně nichž uzavřel převodní smlouvu s Pozemkovým fondem ČR, jež byla posléze soudním rozhodnutím shledána absolutně neplatnou, a dovolatel byl nucen vrátit kupní cenu za tyto pozemky získanou v mezidobí uskutečněným prodejem. Jak správně uvedl odvolací soud, nejedná se o nárok na vydání věci, ani jiný nárok uplatněný žalobcem jako oprávněnou osobou proti osobě povinné v režimu zákona o půdě, nýbrž nárok poškozeného vůči škůdci, jenž se řídí ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody. Dovolací soud proto uzavírá, že jde o jiný nárok, jejž nelze podřadit ustanovení § 11 odst. 2 písm. j) zákona o soudních poplatcích, a proto ani osvobození od soudního poplatku tam upravené nedopadá na řízení o náhradu škody vzniklé následkem neplatnosti dohody, jíž měl být realizován restituční nárok dle zákona o půdě.

Jelikož dovolatelem uplatněný nárok není nárokem oprávněné osoby založeným restitučním předpisem (zákonem o půdě), nelze nepřípustně rozšiřujícím výkladem dospět k závěru, že se na dovolatele vztahuje osvobození od soudních poplatků; odkazy na rozhodnutí ve věci restitučních sporů proto nejsou na danou věc přiléhavé.

Nárok na náhradu škody uplatněný žalobou není nárokem na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem státu podle zákona č. 82/1998 Sb., jenž poplatkové povinnosti nepodléhá dle § 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích.

Dovolacímu soudu v řízení o otázce osvobození od soudních poplatků nepřísluší řešit správnost právního posouzení věci samé, jež je předmětem jiného dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 25 Cdo 5390/2016.

Lze tak uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné, Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že podle obsahu spisu žalované, která by jinak měla na náhradu nákladů řízení právo, náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru