Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 5334/2008Rozsudek NS ze dne 21.07.2010

HeslaPojištění
Pojištění majetku
Žaloba určovací
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5334.2008.1
Dotčené předpisy

§ 801 obč. zák. ve znění do 31.12.2004

§ 18 předpisu č. 125/1993 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 5334/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce Doc. Mgr. Ing. D. N., CSc., advokáta, zastoupeného JUDr. Markétou Novákovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Soběslavská 68, proti žalované České pojišťovně, a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 16, o určení existence pojištění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 190/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2008, č.j. 51 Co 352/2007-45, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že právní vztah mezi žalobcem a žalovanou pojišťovnou vzniklý na základě pojistné smlouvy s pojistkou č. 84382546-17 ve znění ke dni 1. 1. 1982 trvá.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 2. 2007, č.j. 13 C 190/2005-30, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 5. 12. 1982 smlouvu o sdruženém pojištění rekreačních staveb a domácností s dohodnutým pojistným 51 Kč ročně, dne 9. 11. 2004 žalovaná jakožto pojistitel navrhla úpravu výše pojistného na 500 Kč ročně, kterou žalobce dopisem z 8. 2. 2005 neakceptoval a žalovaná žalobci dne 8. 8. 2005 sdělila, že jeho pojištění zaniklo ke dni 1. 7. 2005 z důvodu neplacení pojistného. Na pojištění se vztahovaly zrušené vyhlášky citované v § 17 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Pojištění sjednaná podle těchto zrušených předpisů se řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalované (dále jen „VPP“). Na pojistnou smlouvu se proto vztahovalo i ustanovení § 4 odst. 4 VPP, podle nějž má žalovaná v souvislosti se změnami podmínek rozhodných pro stanovení jeho výše právo upravit výši pojistného a sdělit je tomu, kdo pojištění sjednal, do 6 týdnů před jeho splatností, druhý smluvní partner však není povinen změnu akceptovat, může projevit písemně do 1 měsíce po jejím sdělení nesouhlas a tím pojištění zanikne dnem splatnosti nově stanoveného pojistného. Soud uzavřel, že žalobce projevil s nově navrženou smlouvou nesouhlas a pojištění zaniklo.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2008, č.j. 51 Co 352/2007-45, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně po stránce skutkové i právní. Dodal, že právní základ pojistného závazkového vztahu mezi účastníky tvořily v rozhodné době VPP, ujednání obsažená v pojistné smlouvě a kogentní ustanovení občanského zákoníku o pojistné smlouvě. Žalovaná v souladu s čl. 4 bodem 4 VPP vyzvala žalobce k případnému vyjádření nesouhlasu s úpravou pojistného na další pojistné období od 1. 1. 2005 a žalobce svůj nesouhlas vyjádřený již v náznaku v dopise z 23. 11. 2004 stvrdil dopisem ze dne 8. 2. 2005, a protože i na rok 2005 zaplatil pojistné ve výši 51 Kč, došlo k zániku pojištění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že rozsudky soudů obou stupňů jsou v rozporu s hmotným právem i konstantní judikaturou, když nevycházejí z hierarchie právní síly jednotlivých předpisů a navíc popírají zásadu neměnnosti závazkového vztahu bez souhlasného stanoviska obou stran. Namítá, že podle § 72 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, se právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy, v daném případě tedy občanským zákoníkem, který však umožňuje změnu výše pojistného jen na základě dohody obou stran. Jelikož k takové dohodě v daném případě nedošlo, má dovolatel za to, že postup žalované byl nezákonný. Usuzuje, že ustanovení občanského zákoníku o zániku pojištění „zákonodárce deklaroval jako nemodifikovatelná, čímž dal najevo svou vůli upravovat zánik pojištění jen zákonem a nikoliv již jiným právním předpisem nižší právní síly, tím méně pak VPP“. Jelikož žalovaná neukončila pojištění výpovědí ve smyslu § 800 odst. 1 obč. zák. ve znění před 1. 1. 2005, domnívá se dovolatel, že pojištění stále trvá. Zdůrazňuje, že soud je vázán zákonem a nikoli všeobecnými pojistnými podmínkami. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., pro řešení otázky zániku pojištění v důsledku pojistitelem jednostranného zvýšení pojistného, které pojistník neakceptoval, a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle § 788 odst. 4 obč. zák. ve znění před 1. 1. 2005 (dále jen „obč. zák.“) Všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva.

Podle § 801 obč. zák. pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.

Vyhlášky č. 48/1964 Sb., ve znění vyhlášky č. 7/1976 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku, a č. 50/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody, (na něž se odvolává pojistná smlouva sjednaná mezi účastníky) se vztahovaly i na sdružené pojištění rekreačních objektů, čímž se blíže konkretizovaly podmínky pojištění sjednaného v pojistné smlouvě. Tyto vyhlášky, popřípadě vyhlášky, které je nahradily, byly zrušeny vyhláškou č. 125/1993 Sb. V daném případě touto vyhláškou nedošlo k úpravě zániku pojištění odporující úpravě obsažené v občanském zákoníku, jak se dovolatel mylně domnívá, nýbrž (v souvislosti s odstraněním monopolu České státní pojišťovny a vstupem dalších pojišťoven na trh) pouze k nahrazení jednotně stanovených všeobecných pojistných podmínek vydaných formou obecně závazných vyhlášek Všeobecnými pojistnými podmínkami jednotlivých pojistitelů. Vyhláška č. 125/1993 Sb. tedy upřesňovala v § 18 podmínky, kterými se budou řídit pojistné smlouvy, na něž se vztahovaly vyhlášky zrušené ustanovením § 17 pod body 3 a 4 (tedy i vyhlášky výše zmiňované) a umožnila pojistitelům v souladu s ustanovením § 788 odst. 4 obč. zák. ve VPP stanovit určení výše pojistného. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou se tak začala řídit VPP, které umožnily žalované jednostranně zvýšit pojistné, přičemž žalobce nebyl povinen toto zvýšení akceptovat, mohl projevit nesouhlas, v důsledku čehož pak pojištění zaniklo. Žalobce svými dopisy ze dne 9. 11. 2004 a 8. 2. 2005 jednoznačně projevil nesouhlas s novou výši pojistného a uhradil pojistné v nezměněné výši 51 Kč, tudíž došlo k zániku pojištění v důsledku nezaplacení pojistného.

Z uvedeného vyplývá, že nejde v daném případě o porušení zásady nezměnitelnosti obsahu smluvního závazku bez souhlasu jeho stran (§ 493 obč. zák.), neboť nešlo o jednostrannou změnu závazku, nýbrž o zánik závazku, a to způsobem zákonem předpokládaným (§ 801 obč. zák.), neobstojí tedy námitka, že nedošlo k zániku pojištění výpovědí. Názor žalobce, že soud je vázán zákonem a nikoli všeobecnými pojistnými podmínkami, nelze přijmout. Neodporují-li všeobecné pojistné podmínky zákonu, jsou závazné pro strany a soud k nim při posuzování práv a povinností smluvních stran musí přihlížet.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je správný a dovolání bylo zamítnuto jako neopodstatněné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšné žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. července 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru