Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 5329/2016Rozsudek NS ze dne 30.08.2017

HeslaNáhrada škody
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.5329.2016.1
Dotčené předpisy

§ 420 odst. 1, 2 obč. zák.

§ 101 odst. 2 předpisu č. 127/2005 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 5329/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně České telekomunikační infrastruktury a. s., se sídlem Praha 3, Olšanská 2681/6, IČO 04084063, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem Praha 1, Růžová 1416/17, proti žalovanému J. Ch., V., zastoupenému JUDr. Pavlem Cibulkou, advokátem se sídlem Žatec, Mostecká 2580, o 370.570 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 25 C 866/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 17 Co 500/2015-465, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 17 Co 500/2015-465, a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 C 855/2010-374, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 C 855/2010-374, zamítl žalobu na zaplacení 370.570 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. V řízení zjistil, že dne 18. 11. 2009 pracovník žalovaného při provádění orby do hloubky 20 - 30 cm na poli žalovaného poškodil tři telekomunikační kabely ve vlastnictví žalobkyně. Kabely se nacházely v hloubce 20 – 40 cm pod povrchem pozemku, přičemž dle normy ČSN 73 6005 ve znění k datu škodné události měly být uloženy v hloubce minimálně 60 cm. Žalobkyně na své náklady položila do patřičné hloubky nové kabely odpovídající současným technologickým potřebám, a náhradu těchto nákladů požadovala po žalovaném, který ji odmítl uhradit. Soud věc posoudil podle § 420a obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala vznik škody i příčinnou souvislost mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného, neprokázala však rozsah škody a navíc žalovaný se zprostil odpovědnosti za škodu dle § 420a odst. 3 obč. zák. s ohledem na nedostatečnou hloubku uložení kabelů žalobkyně, neboť pokud by byly uloženy v předepsané hloubce, k jejich poškození orbou by nemohlo dojít.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 17 Co 500/2015-465, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně s tím, že výši škody bylo možno určit postupem dle § 136 o. s. ř. Ztotožnil se s závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaný zprostil odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák., neboť neměl povědomí o existenci kabelů na svém pozemku, který využíval pro zemědělské účely, kabely se nenacházely v předepsané hloubce a v době jejich položení (1966-1969) nebyla stanovena povinnost vyznačit telekomunikační sítě v katastru nemovitostí. Žalobce sice oprávněně namítal neexistenci předpisu, který by vlastníkům telekomunikačních zařízení ukládal sledovat po dobu provozu hloubku jejich uložení, avšak tím spíše není v možnostech žalovaného, který o uložení kabelů na vlastním pozemku nevěděl, aby vzniku škody předcházel. Pokud by byly kabely položeny ve správné hloubce, ke škodě by nedošlo. Příčinou vzniku škody bylo tedy jejich nesprávné uložení a na tomto závěru nemůže nic změnit ani argumentace žalobkyně ohledně možných vlivů zemědělských prací, vodní a větrné eroze na změnu výšky krytí kabelů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu o poměrném rozdělení škody při více příčinách jejího vzniku (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 890/2000, 25 Cdo 1479/2002, 25 Cdo 22/2008, 25 Cdo 1474/2011, 28 Cdo 3619/2011, 25 Cdo 992/2009). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v úplném zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu dle § 420a odst. 3 obč. zák., neboť je v rozporu s provedenými důkazy závěr, že nebylo zabezpečeno řádné uložení kabelů v předepsané hloubce, a bylo prokázáno, že její právní předchůdce v době pokládky kabely uložil ve správné hloubce. Namítá, že bez provozní činnosti žalovaného by ke škodě nedošlo, a dovozuje, že i kdyby ke vzniku škody přispělo její jednání, jednalo by se pouze o jednu z příčin vzniku škody. Odvolacímu soudu vytýká, že pominul povinnost žalovaného podle § 101 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (ve znění k datu škodné události), provést opatření, aby při hluboké orbě nedošlo k poškození vedení, a dovozuje, že bylo povinností žalovaného zjistit umístění liniových vedení na svém pozemku. Namítá rovněž, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami a odůvodnění jeho rozsudku neobsahuje veškeré náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že bylo prokázáno, že kabely nebyly uloženy v předepsané hloubce, jakož i to, že v případě jejich řádného uložení by ke vzniku škody provozní činností žalovaného nemohlo dojít. Případnou změnu krytí kabelů on nezpůsobil, hloubku kabelů měla kontrolovat dovolatelka v rámci povinnosti předcházet škodám. Uvádí, že povinnosti vyplývající ze zákona o elektronických komunikacích ho nezavazovaly, neboť neprováděl hlubokou orbu. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítl.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání, které bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro otázku odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti.

V souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se věc posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).

Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák. je odpovědností bez ohledu na zavinění a jejím předpokladem není protiprávní úkon (porušení povinnosti), nýbrž určitá škodní událost vyvolaná provozní činností. Jde o objektivní odpovědnost, kdy poškozený nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen tu okolnost, že škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozní činnosti. Žalovaný se zprostí odpovědnosti, pokud prokáže, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním poškozeného (§ 420a odst. 3 obč. zák.). Provozovateli nelze ukládat povinnost z odpovědnosti za škodu v rozsahu, v jakém si ji poškozený způsobil sám svým jednáním.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že příčinou vzniku škody na telekomunikačních kabelech byla skutečnost, že nebyly uloženy v dostatečné hloubce pod povrchem země. Pokud by byly uloženy v normou předepsané hloubce, k jejich poškození zemědělskou činností by nemohlo dojít. Dovolateli lze sice přisvědčit v tom, že nebýt činnosti žalovaného na poli, k přerušení kabelů by samovolně nedošlo, avšak při nevhodném uložení vedení bylo zřejmě jen otázkou času, kdy k jejich poškození dojde. Zároveň nelze pominout, že telekomunikační vedení žalobkyně bylo umístěno na cizích pozemcích sloužících zemědělské výrobě, kde se orba do určité hloubky předpokládá, a žalovaný provozoval běžnou zemědělskou činnost na svých vlastních pozemcích, které k tomuto účelu využíval. V aplikaci § 420a odst. 3 obč. zák. na daný skutkový stav se odvolací soud neodchýlil od dosavadní rozhodovací praxe, na niž dovolatelka poukazovala. Zásadně totiž platí, že v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena okolnostmi na straně poškozeného, není dána odpovědnost tzv. škůdce. V tomto rozsahu totiž chybí příčinná souvislost mezi provozní činností žalovaného a vznikem škody.

Není ovšem vyloučeno posoudit nárok žalobkyně na náhradu škody podle obecných ustanovení o náhradě škody, zejména za situace, že žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na povinnost stanovenou v § 101 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (ve znění účinném k 18. 11. 2009), dle které osoby provádějící hlubokou orbu na zemědělských pozemcích jsou povinny provést taková opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. Jestliže příčinou vzniku škody nebyla sama povaha provozní činnosti podnikatele, nýbrž tvrzené porušení jeho povinností, pak by se jednalo o obecnou odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák., jež je založena na presumovaném zavinění. Ust. § 420a obč. zák. je normou zvláštní vůči úpravě obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.

Pokud hlubokou orbou se myslí orba do hloubky mezi 24 - 30 cm a žalovaný prováděl orbu až do hloubky 30 cm, k posouzení jeho odpovědnosti z hlediska § 420 obč. zák. je třeba zjistit, zda se na něj vztahovala uvedená veřejnoprávní povinnost, jaká opatření měl žalovaný provést ve smyslu tohoto ustanovení a zda škoda vznikla v důsledku porušení této právní povinnosti žalovaného, popř. zda se této odpovědnosti zprostil (§ 420 odst. 3 obč. zák.).

Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami dovolatelky, je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na neúplném, a tedy nesprávném právním posouzení věci. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek zrušil (§ 243a odst. 1 věta první, § 243e odst. 1 o. s. ř.); protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru