Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 478/2020Usnesení NS ze dne 15.04.2020

HeslaOchrana osobnosti
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.478.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2036/20


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 478/2020-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Dušanem Ažaltovičem, hostujícím evropským advokátem se sídlem Potočná 650/135B, Trenčín - Opatová, Slovenská republika, proti žalovanému: P. K., narozený XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 194/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 70 Co 5/2019-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 4. 9. 2019, č. j. 70 Co 5/2019-54, jímž Krajský soud v Brně - pobočky ve Zlíně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 C 194/2018-17, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 100.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a nejsou tak naplněny podmínky přípustnosti dovolání vymezené v § 237 o. s. ř. Ve sporu o ochranu osobnosti požadoval žalobce peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že žalovaný policejní komisař provádějící úkony vyšetřování možné trestné činnosti žalobce, měl po něm vyhlásit pátrání z důvodu potřeby zabezpečení výslechu v trestním řízení, aniž k tomu měl zákonný podklad. Odvolací soud dovodil, že žalovaný činil úkony v rámci trestního řízení, a není tak pasivně věcně legitimován; za případnou újmu žalobce by odpovídal stát podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“. Odpovědnost žalobce by byla dána pouze v případě, že by jeho jednání naplňovalo znaky excesu z výkonu služebních povinností, o ten se ale v daném případě nejedná.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky nedostatku pasivní věcné legitimace. Zdůraznil, že uplatnil nárok na ochranu osobnosti a nikoliv na náhradu škody. Žalovaný vyhlásil po žalobci pátrání na území České republiky, přičemž disponoval adresou jeho trvalého pobytu a obhájci případnou neúčast žalobce náležitě odůvodnili a doložili lékařskými zprávami. Žalovaný tedy neměl k vyhlášení pátrání žádný podklad, proto by mu měl nahradit vzniklou nemajetkovou újmu. Dále dovolatel tvrdí, že soud prvního stupně zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces tím, že věc projednal bez jednání.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že úkony činil v postavení orgánu činného v trestním řízení, a není proto pasivně legitimován. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Odvolací soud vyšel ze zjištění (tvrzení o tom jsou obsažena již v žalobě), že úkony, jimiž měla být žalobci způsobena tvrzená újma, žalovaný učinil v rámci trestního řízení. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu pak dovodil, že v takovém případě je nutné postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., a žalovaný tak není ve věci pasivně legitimován. Tento zákon upravuje specifický okruh případů, ve kterých může vedle vzniku škody být zasaženo i do osobnosti člověka (nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí), což a priori vylučuje aplikovatelnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který se uplatní toliko subsidiárně. Újmu (majetkovou či nemajetkovou), která vznikne následkem takového zásahu, je nutné v první řadě vypořádat podle tohoto speciálního zákona, podle nějž je odpovědným subjektem stát. Jedinou situaci, kdy by za své jednání odpovídala přímo úřední osoba, představuje tzv. exces, který nastává v případech, že škůdce sledoval výlučně uspokojování svých zájmů a potřeb (či zájmy a potřeby třetí osoby), nikoliv plnění pracovních či služebních úkolů a povinností. K problematice vztahu zákona č. 82/1998 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb. stejně jako k možné použitelnosti dřívější judikatury se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2020. Z žalobcem tvrzených skutečností je dostatečně zřejmé, že žalovaný vytýkaným jednáním sledoval účel trestního řízení, a o exces se tak jednat nemohlo, resp. ani z žaloby se nepodává, že by žalovaný jednal s jiným záměrem než provést procesní úkony trestního řízení. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li ze skutečností, které v řízení nebyly prokázány.

Tvrdí-li dovolatel, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že mu nebylo doručeno usnesení s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, jde o námitku vady řízení. Těmito otázkami se dovolací soud nemůže samostatně zabývat, neboť k vadám řízení může přihlédnout pouze v případě, je-li dovolání jinak přípustné. Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015). Z obsahu spisu navíc vyplývá, že žalobci výzva doručena byla, což mimo jiné dokládá i to, že zároveň s tímto usnesením mu bylo doručováno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku, na kterou žalobce reagoval a poplatek uhradil.

Napadá-li konečně žalobce i výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle výslovné dikce § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru