Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 437/2017Usnesení NS ze dne 01.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Náhrada škody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.437.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 2910 o. z.

§ 2894 o. z.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 437/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Š. P., zastoupeného JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Josefa Václava Sládka 35, proti žalované Nemocnici Podlesí a. s., IČO 48401129, se sídlem Třinec, Konská 453, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 150.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 52/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2016, č. j. 71 Co 302/2016-234, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce byl hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalované ve dnech 27. 1. 2014 až 4. 2. 2014 a dne 28. 1. 2014 podstoupil trombolýzu – rozpuštění krevní sraženiny, přístupem přes pravou horní končetinu. Po zákroku si žalobce stěžoval na brnění prvního až třetího prstu a přes následující chirurgickou revizi tepny prosakující po lokální anestezii do oblasti loketní jamky u něj bylo diagnostikováno postižení středového nervu (nervus medikus) v oblasti dolní třetiny paže, které se projevuje oslabením svalů zajišťujících úchop. Žalobce je proto omezen při úkonech sebeobsluhy a vyžaduje určitou míru asistence druhé osoby. Jím požadovaná částka 150.000 Kč představuje náhradu újmy na zdraví způsobené žalovanou.

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 30. 5. 2016, č. j. 42 C 52/2015-194, žalobu zamítl a žalované ani vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce udělil souhlas s lékařským výkonem „zprůchodnění tepenného uzávěru a následně endovaskulární řešení významných změn tepen a dolních končetin a pánve“, v rámci kterého byl výslovně poučen o riziku vzniku krvácivých komplikací kdekoli v organismu, včetně život a zdraví ohrožující formy a trombózy reparované tepny, o možnosti postižení středového nervu výslovně žalobce poučen nebyl. Na základě znaleckého posudku uzavřel okresní soud po skutkové stránce, že postup žalované před a při samotném výkonu lokální trombolýzy byl lege artis, žalovaná nijak nepochybila

a mechanická komprese nervu v důsledku pseudovýdutě je nepředvídatelnou okolností mající svůj původ ve vlastnostech biologické hmoty, tedy cévním systému žalobce. Jelikož k hospitalizaci v zařízení žalované a zdravotním komplikacím žalobce došlo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval soud věc po právní stránce dle § 2894

a násl. o. z., neshledal však na straně žalované porušení právní povinnosti, nebyly tedy naplněny předpoklady povinnosti nahradit škodu dle § 2910 o. z. Odmítl rovněž námitku, že žalobce nebyl poučen o riziku poranění středového nervu, neboť žalobce byl výslovně poučen o rizicích vzniku krvácivých komplikací kdekoli v organizmu včetně mozku a život či zdraví ohrožujících forem, trombózy reparované tepny nebo embolizace do periferie končetiny s následnou poruchou prokrvení končetiny různé závažnosti, v krajním případě s nutností amputace končetiny, tedy o rizicích mnohem závažnějších komplikací, jejichž vznik byl pravděpodobnější, a žalobce přes toto poučení dal jednoznačný souhlas k lékařskému výkonu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 10. 2016, č. j. 71Co 302/2016-234, potvrdil rozsudek okresního soudu, žalobci uložil povinnost uhradit žalované náklady odvolacího řízení a vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu i s právním závěrem, že postup žalované byl lege artis při výkonu trombolýzy, i po zjištění pseudovýdutě a při pooperační péči. Žalovaná neporušila preventivní povinnost, a proto není povinna k náhradě újmy na zdraví. Zdůraznil, že další možné způsoby poranění středového nervu předestřené žalobcem neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Odmítl také námitku nedostatečného poučení před zákrokem, neboť řádné a informované poučení musí v podstatných rysech vysvětlit pacientovi pravdivě, srozumitelně a vhodně povahu a účel zákroku včetně možných rizik a důsledků, aby se mohl pacient sám se znalostí věci rozhodnout. Odvolací soud uzavřel, že tyto informace byly žalobci poskytnuty včetně poučení o možnosti vzniku krvácení kdekoli v organizmu, ale i krvácení z punktované tepny s vytvořením pseudovýdutě, a je tedy nerozhodné, že toto poučení neuvádí, že komplikace mohou mít rovněž za následek neurologické obtíže.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, že není třeba doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem, neboť znalci jednoznačně stanovili příčinu poškození zdraví žalobce, která je v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Citací odborné literatury nastiňuje další možné způsoby poranění nervu a zpochybňuje závěry znaleckého posudku i odbornost znalce. Dle jeho názoru měla být předmětem znaleckého zkoumání také otázka, zda byl nerv poraněn vpichem jehly či aplikací toxické látky a v případě, že by znalci dostatečně nevyjasnili pochybnosti, měl okresní soud přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku. Jeho nezadáním odvolací soud postupoval v rozporu s § 127 o. s. ř. a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jíž dovolatel citoval. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, na jehož základě správně vyhodnotil skutkový stav věci a správně jej posoudil, obdobně postupoval odvolací soud, proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle § 237 o. s. ř.

I když dovolatel uvedl, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 1 o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav. Namítá, že z provedených důkazů nebyla správně zjištěna příčina poškození středového nervu, čímž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že žalovaná postupovala při výkonu trombolýzy lege artis. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, nepředstavuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Námitky proti znaleckému posudku a odbornosti znalce nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť směřují primárně proti hodnocení důkazů, a spadají tak do rámce skutkových zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají.

Pokud pak jde o výtky směřující proti procesnímu postupu odvolacího soudu, který nepřipustil doplňující výslech znalce či vypracování revizního znaleckého posudku, je sice právem účastníků navrhovat provedení důkazů, avšak o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a povinností soudu je pouze v odůvodnění rozhodnutí vyložit, proč návrhu na provedení důkazu nevyhověl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 16/2014). To odvolací soud učinil, když označil za nadbytečný požadavek žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku k zodpovězení otázky, zda k poškození nervů může dojít při vpichu do hýžďové krajiny, či intoxikací nervu, neboť znalci jednoznačně stanovili příčinu poškození zdraví dovolatele, která je v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Přípustnost dovolání tak nemohou založit ani tvrzení o neprovedení dovolatelem navrhovaného důkazu.

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem, žalovanou a vedlejší účastnicí bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o. s. ř. s tím, že žalované nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, neboť s ohledem na okolnosti vzniku škody na zdraví žalobce a na majetkové poměry na obou stranách sporu, jež podrobně rozvedl již soud prvního stupně, jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Vedlejší účastnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru