Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 4053/2016Usnesení NS ze dne 28.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4053.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 4053/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně: PREdistribuce, a. s., IČO: 27376516, se sídlem Praha 5, Svornosti 3199/19a, proti žalovanému: J. Š., zastoupený opatrovníkem JUDr. Ing. Z. K., advokátem se sídlem Praha 6, Nad Šárkou 766/58, o 81.984,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 255/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2016, č. j. 68 Co 6/2016-341, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, č. j. 46 C 255/2009-303, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 81.984,61 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že dne 21. 4. 2008 při kontrole na odběrném místě žalovaného byl pracovníky žalobkyně zadokumentován neoprávněný odběr elektrické energie, bylo zjištěno připojení odběrného místa bez měřícího zařízení a dle vyjádření žalovaného byl neoprávněný odběr využíván od listopadu 2006. Smlouva o dodávce elektřiny do odběrného místa žalovaného byla uzavřena 9. 11. 1999 a elektroměr byl odebrán 24. 3. 2004 z důvodu neplacení spotřeby. Žalovaný znovu požádal 20. 4. 2004 o uzavření smlouvy o dodávce elektrické energie, ale pro dezolátní stav objektu nebyl elektroměr instalován, o čemž byl proveden záznam. Vyúčtováním ze dne 7. 5. 2008 sdělila žalobkyně žalovanému, že jí vznikla škoda ve výši 81.984,61 Kč, a rozepsala podrobný způsob tohoto výpočtu. Soud při stanovení výše škody vyšel z tohoto výpočtu a postupoval podle § 13 a 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, a výši nákladů na zjišťování neoprávněného odběru stanovil dle § 15 téže vyhlášky.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 25 Co 196/2016-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně úroků z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K námitkám odvolatele uvedl, že v řízení bylo postaveno najisto, že z objektu žalovaného, kde žalovaný dosud trvale bydlí, byl v roce 2004 v důsledku dluhu na úhradách za odebranou elektřinu odebrán elektroměr a byl tím ukončen legální odběr elektřiny v tomto objektu. Více než 4 roky před kontrolou žalovaný požádal o nové připojení elektroměru, avšak z důvodu vadné elektroinstalace v objektu byla tato žádost zamítnuta. Neoprávněný odběr byl bez jakýchkoli pochyb prokázán, stejně jako průběh kontroly dne 21. 4. 2008, a řadou důkazů byla vyvrácena tvrzení žalovaného o násilném vniknutí kontrolorů do objektu, o úderu blesku do vedení apod. Odvolací soud neshledal pochybení soudu prvního stupně ani při stanovení výše náhrady za škodu, a s odkazem na plenární nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl ÚS 29/13, a nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, dovodil, že nenastaly okolnosti těmito rozhodnutími předvídané, neboť žalovaný neprokázal, že výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu energetického zákona je mnohonásobně vyšší, než jeho platby za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích. Legálně neodebíral elektřinu již od dubna 2004, avšak při výpočtu náhrady žalobkyně vycházela z jeho prohlášení o trvání neoprávněného odběru od 1. 11. 2006, což je postup k žalovanému šetrný. Výši náhrady škody odvolací soud neshledal nepřiměřenou a s ohledem na zjištění energetické náročnosti spotřebičů v kontrolovaném objektu nejde ani o odhad nereálný či přemrštěný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky účastníků řízení, neboť rovněž jeho bývalá manželka měla být žalována, když jejich společné jmění manželů bylo vypořádáno až rozhodnutím v r. 2016, dále namítá, že bylo prokázáno, že smlouvy pro odběr elektřiny byly uzavřeny 9. 11. 1999 a nebyly nikdy vypovězeny, že žalobkyně nepřipojila opětovně elektroměr a tím porušila své vlastní smluvní podmínky, a zařízení bylo poškozeno elektrickým bleskem v roce 2007. Soudům vytýká, že vycházely pouze z tvrzení žalobkyně a dostatečně se nezabývaly tvrzeními žalovaného, a při stanovení výše škody nepostupovaly dle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl ÚS 29/13, ohledně předchozí historie spotřeby. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že nebylo možné změřit či jinak prokazatelně zjistit údaje o neoprávněném odběru elektřiny, na jejichž základě by mohla být vyčíslena skutečná škoda. Pokud by žalobkyně při stanovení délky neoprávněného odběru nevycházela z prohlášení žalovaného, musela by postupovat dle prováděcího předpisu a škodu stanovit od data odebrání elektroměru 25. 3. 2004. Žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly odchýlení od způsobu stanovení náhrady škody výpočtem podle vyhlášky, nebyly zjištěny, k realizaci neměřené odbočky došlo na místě veřejně nepřístupném a za neexistence smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

V dovolání žalovaný sice namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku, která již byla dovolacím soudem řešena, aniž však uvedl, v čem a od jakého právního názoru dovolacího soudu se řešení konkrétní právní otázky odchyluje. Nicméně jeho námitka ohledně okruhu účastníků je nedůvodná, neboť ve sporném řízení, nejde-li o tzv. nerozlučné společenství, účastníky na straně žalované určuje žalobce a jejich věcnou pasivní legitimaci posuzuje soud. Ze žádného právního předpisu pak nevyplývá, že by věřitel nemohl žalovat svého dlužníka z důvodu, že jeho společné jmění manželů nebylo vypořádáno.

Další námitky dovolatele, které se týkají zjištěného skutkového stavu věci (ohledně trvání smlouvy pro odběr elektrické energie, nepřipojení elektroměru či poškození zařízení bleskem) nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Zjištění relevantních skutečností v řízení před soudem prvního a druhého stupně leží v rovině skutkové, a v dovolacím řízení se nelze v tomto směru domáhat přehodnocení skutkových okolností.

Odvolací soud se nárokem žalobkyně a jeho výší výslovně zabýval z hlediska příslušných nálezů Ústavního soudu a na základě skutkového závěru, že skutečnou spotřebu neoprávněně odebrané elektřiny neměřeným přívodem nelze v daném případě zjistit, když nelze vycházet ani z historie spotřeby elektřiny v odběrném místě v předchozích obdobích před zjištěním neoprávněného odběru, a za situace, že ohledně náhrady škody nedošlo k dohodě, právní názor odvolacího soudu na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona a § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. není odklonem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Zcela nekonkrétní námitka, týkající se odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu s poukazem na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 28 Cdo 2645/2009, představuje námitku procesní vady, která však není sama o sobě způsobilá založit přípustnost dovolání. Dovolací soud může přihlédnout k vadám řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady právního zastoupení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2017

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru