Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 405/2001Usnesení NS ze dne 24.07.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.405.2001.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 405/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Zemědělského družstva N., proti žalovaným 1/ K. K. a 2/ H. K., o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 266/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2000 č. j. 23 Co 323/2000-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 3. 4. 2000 č. j. 17 C 266/99-57 uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci 63.045,- Kč s 11% úrokem od 24. 9. 1999 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení částky 136.955,- Kč a ohledně části příslušenství, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2000 č. j. 23 Co 323/2000-78 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že kromě již přisouzené částky 63.045,- Kč s příslušenstvím uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně ještě částku 16.955,- Kč s 11% úrokem od 24. 9. 1999 do zaplacení, jinak rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Uvádí, že nesouhlasí s aplikací ustanovení § 450 obč. zák. na daný případ, a navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně (vyjma částky 16.955,- Kč s příslušenstvím) potvrzen, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§ 239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není tedy v této věci přípustné. Pokud jde o zbývající částku 16.955,- Kč s příslušenstvím, ohledně které byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem změněn, je v tomto případě přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, nehledě k tomu, že v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, a žalobce tudíž není k podání dovolání subjektivně oprávněn.

Z hlediska ust. § 238 a § 239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovaným náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. července 2001

JUDr. Marta Škárová,v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru