Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3934/2019Usnesení NS ze dne 09.09.2020

HeslaNáhrada škody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3934.2019.1
Dotčené předpisy

§ 444 obč. zák.

§ 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3934/2019-668

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) M. B., narozený XY, a b) E. B., narozená XY, oba bytem XY, Slovenská republika, oba zastoupeni JUDr. Milanem Szöllössy, advokátem se sídlem Mlynská 28, Košice, Slovenská republika, zastoupeného pro doručování zmocněncem JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem Gočárova třída 1013, Hradec Králové, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: N. R., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, o zaplacení 11.100.000 Kč s příslušenstvím a o peněžitý důchod 18.088,79 Kč měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 246/2014, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2019, č. j. 39 Co 92/2019-609, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 14. 9. 2018, č. j. 25 C 246/2014-512, zamítl žalobu žalobce a) co do 894.300 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 81.300 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení a co do 8.887.520 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 621.000 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení (výroky I a III), co do 670.398 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 468.494,15 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení a co do částky 13.252,79 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 (výrok VI), žalované uložil zaplatit žalobci a) 454.480 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění (výrok II) a 218.230 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 148.802 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení jako náhradu za ztrátu na výdělku (výrok IV) a platit žalobci a) počínaje dnem 1. 9. 2018 měsíčně 4.836 Kč (výrok V). Zamítl žalobu žalobkyně b) o zaplacení 100.000 Kč (výrok VII) a výroky VIII, IX a X rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě žalobce a) na náhradu bolestného 975.600 Kč, ztížení společenského uplatnění 8.721.000 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku při invaliditě od 1. 7. 2014 v částce 17.357,70 Kč měsíčně, postupně valorizované na 18.088,79 Kč od 1. 1. 2018, a o žalobě žalobkyně b) na finanční zadostiučinění za zásah do jejího práva na rodinný život ve výši 100.000 Kč. Žalovaná v průběhu řízení zaplatila žalobci a) náhradu bolestného 81.300 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 405.000 Kč, o které vzal žalobce a) žalobu zpět a řízení bylo ohledně nich zastaveno. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že dne 23. 10. 2013 při dopravní nehodě vozidla pojištěného u žalované, zaviněné vedlejší účastnicí, utrpěl žalobce a) poškození zdraví s trvalými následky (ochrnutí dolních končetin, inkontinence moči a stolice, neschopnost běžného pohlavního styku). Potřebuje asistenci další osoby, chůzi zvládá jen obtížně, za použití dvou francouzských holí na krátkou vzdálenost do 100 metrů, jinak se pohybuje na invalidním vozíku, řídí upravený automobil. Před úrazem student vysoké školy, aktivní sportovec, společensky zaměřený mladý muž sice dokončil vysokoškolské studium, nyní je však limitován na trhu práce, významně omezen v možnostech trávení volného času, ve sportu a společenském životě, byť si našel přítelkyni. Žalobkyně b) je matkou žalobce a), jeho postižení ji silně zasáhlo. Obvodní soud vzal za prokázané, že žalobce a) v době nehody byl připoután bezpečnostním pásem, ale věděl, že vedlejší účastnice před jízdou v baru pila alkohol. S odkazem na § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), posoudil věc podle § 11, § 13, § 420, § 427, § 441, § 444 a § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), podle §§ 1, 6 a 7 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška“) a podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem k vědomosti žalobce a) o podnapilosti řidičky dospěl obvodní soud k závěru, že žalobce a) se na způsobené škodě podílí v rozsahu 25 %. Jeho nárok na bolestné shledal opodstatněným v rozsahu 990 bodů po 120 Kč podle vyhlášky, což po odečtení jeho 25 % spoluzavinění činí 89.100 Kč. K mimořádnému zvýšení pro extrémní intenzitu bolesti podle § 7 odst. 3 vyhlášky neshledal důvody. Žalovaná již na bolestné žalobci a) zaplatila 81.300 Kč, vedlejší účastnice na bolestné i ztížení společenského uplatnění celkem 105.200 Kč, proto je nárok žalobce a) na bolestné uspokojen. Ztížení společenského uplatnění žalobce a) bylo ohodnoceno znalcem podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky 5316 body, tedy 637.920 Kč. Obvodní soud přistoupil k jeho zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky na dvojnásobek, tedy 1.275.840 Kč, po odečtení spoluzavinění 956.880 Kč. Žalovaná na ztížení společenského uplatnění žalobci a) zaplatila již 405.000 Kč, vedlejší účastnice 97.400 Kč, celkem 502.400 Kč, obvodní soud proto žalobě na náhradu ztížení společenského uplatnění žalobce a) vyhověl co do 454.480 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Za ztrátu na výdělku přiznal žalobci a) 218.230 Kč, co do 670.398 Kč žalobu zamítl. Nárok žalobkyně b) na náhradu za zásah do osobnostních práv neshledal důvodným, proto podle § 11 a 13 obč. zák. její žalobu o zaplacení 100.000 Kč zamítl.

Městský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, č. j. 39 Co 92/2019-609, změnil rozsudek v části, jíž byla zamítnuta žaloba žalobce a) na náhradu bolestného jen tak, že žalované uložil, aby žalobci a) zaplatila 365.400 Kč, jinak jej potvrdil, v části kterou byla částečně zamítnuta žaloba žalobce a) na náhradu za ztížení společenského uplatnění změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalované uložil, aby žalobci a) zaplatila 2.900.340 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 165.220 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, jinak jej potvrdil, změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o žalobě žalobkyně b) tak, že žalované uložil, aby žalobkyni b) zaplatila 100.000 Kč, rozhodl o náhradě nákladů řízení žalobkyně b), a ve výrocích o náhradě žalobce a) za ztrátu na výdělku, o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a), žalovanou a vedlejší účastnicí a o nákladech řízení státu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel z obvodním soudem zjištěného skutkového stavu s výjimkou závěru, že žalobce a) musel vědět, že vůz bude řídit osoba pod vlivem alkoholu. Tuto okolnost neměl za prokázanou, proto u něj neshledal žádnou spoluúčast na vzniku škody. S přihlédnutím k průběhu a komplikovanosti léčby a náročnosti rehabilitace odvolací soud pokládal za přiměřenou náhradu bolestného ve výši 475.200 Kč (čtyřnásobek základní částky 118.800 Kč), proto žalobě na náhradu bolestného vyhověl co do 356.400 Kč. Ani obvodním soudem stanovenou částku 956.880 Kč neshledal odpovídající náhradou za zatížení společenského uplatnění žalobce a). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se náhrad v jiných případech srovnatelného poškození zdravotního stavu uzavřel, že závažnosti vyřazení žalobce a) z dalšího života a stupni jeho omezení ve všech aktivitách odpovídá zvýšení základní částky náhrady o pětinásobek na celkovou částku 3.827.520 Kč (6 x 637.920 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná a vedlejší účastnice mu již na tento nárok zaplatily 405.000 Kč a 67.700 Kč a soudem prvního stupně bylo přiznáno dalších 454.480 Kč, uložil odvolací soud žalované, aby žalobci a) zaplatila ještě 2.900.340 Kč, a to s úrokem z prodlení z částky 165.220 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě mzdy žalobce a) odvolací soud pro nepřezkoumatelnost zrušil, a to včetně souvisejících nákladových výroků, a v tomto rozsahu vrátil věc soud prvního stupně k dalšímu řízení. Nárok žalobkyně b) na zadostiučinění v penězích za zásah do jejích osobnostních práv způsobený poškozením zdraví žalobce a) shledal odvolací soud důvodným, proto podle § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. žalované uložil, aby žalobkyni b) zaplatila 100.000 Kč.

Žalobce a) napadl část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na náhradu bolestného v rozsahu převyšujícím 365.400 Kč a na náhradu ztížení společenského uplatnění v rozsahu převyšujícím 2.900.340 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 165.220 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje tím, že odvolací soud se při stanovení výše náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky odchýlil od ustálené judikatury, zejména rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3787/2009, či nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, čímž se dopustil nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud podle něj dostatečně neuvážil, že v důsledku nehody se z aktivního mladého člověka stal doživotní invalida s podstatnými omezeními ve všech oblastech života. Respektoval-li by odvolací soud zásadu přiměřenosti a srovnatelnosti přiznávaných náhrad, musel by stanovit náhradu za bolestné i ztížení společenského uplatnění ve vyšších částkách. Žalobce a) navrhl změnu napadených částí rozsudku odvolacího soudu a uložení povinnosti žalované zaplatit mu na náhradu bolestného dalších 456.600 Kč (do celkem požadovaných 813.000 Kč) a na náhradu za ztížení společenského uplatnění 4.505.400 Kč (aby bylo dosaženo odpovídající částky 7.695.000 Kč).

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu pokládá za souladný s ustálenou judikaturou a respektující princip proporcionality. Zvýšení bolestného o trojnásobek a náhrady za ztížení společenského uplatnění o pětinásobek je přiměřené. Žalobcem požadovaný dvanáctinásobek u ztížení společenského uplatnění se jí jeví zcela přemrštěným s přihlédnutím k tomu, že stav žalobce a) není srovnatelný s případy nejtěžšího poškození zdraví. Odkaz žalobce a) na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 a 25 Cdo 968/2008 je nepřípadný, jde o věci skutkově odlišné. Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 444 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (odst. 1). Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se odškodnění ztížení společenského uplatnění určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

Podle této úpravy představuje odškodnění ztížení společenského uplatnění již v základní výměře samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Již přiznání základního odškodnění tedy předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku poškození zdraví objektivně omezeny. Při určení základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v rámci sazby zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví § 3 odst. 1 vyhlášky. Zvýšení odškodnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008).

Výhrady dovolatele směřují výlučně proti výši bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění s argumentací, že odvolacím soudem přiznané odškodnění ve výši trojnásobku u bolestného a šestinásobku u ztížení společenského uplatnění je nepřiměřeně nízké s ohledem na komplikovanou a bolestivou léčbu, dlouhodobou rehabilitaci, těžké zdravotní následky dovolatele po dopravní nehodě, jeho mladý věk a nepříznivou prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu, jakož i závažné dopady na jeho psychiku. Odvolací soud podle dovolatele nepřiměřeně vyhodnotil zdravotní stav dovolatele sice jako těžký, ale „pouze“ s omezenou schopností zapojení do běžného života; závažnost jeho zdravotních následků je podstatně vyšší, odvolacím soudem stanovené zvýšení odškodnění je s ohledem na okolnosti případu neadekvátní.

Vzhledem k tomu, že § 7 odst. 3 vyhlášky je normou s relativně neurčitou hypotézou umožňující posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu, jaké zvýšení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě přiměřené, opírá se hodnocení závažnosti trvalých zdravotních následků především o srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví a po ustálení zdravotního stavu po jeho poškození (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, publikovaný pod C 4277 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále též jen „Soubor“). Dovolací soud nemá v posuzované věci důvod považovat s ohledem na skutkové okolnosti tohoto konkrétního případu přiznané zvýšení za nepřiměřené, neboť hodnocení následků odvolacím soudem odpovídá popsaným kritériím, včetně přiléhavého srovnání s jinými obdobnými případy již řešenými v judikatuře dovolacího soudu. Výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (v rozsahu dvanáctinásobku, jak se ho dovolatel domáhá) je pak podle ustálené judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený v podstatě vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit či dokonce upadne do stavu pouhého vegetativního přežívání apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 847/2004, publikovaný v Souboru pod C 3129). O takový stav v posuzované věci nejde, dovolatel netrpí plegií, ale parézou dolních končetin, není tedy zcela odkázaný jen na invalidní vozík, ale s pomocí francouzských holí se dokáže sám pohybovat alespoň na krátkou vzdálenost, automobilem s upraveným řízením dojíždí z Čadce do Ostravy, kde pobývá v pronajatém bytě. Jeho duševní funkce nebyly úrazem narušeny, stejně jako funkce horních končetin. Byť jej inkontinence nepochybně velmi zatěžuje a limituje ve společenském i pracovním zapojení, není z něho zcela vyloučen. S přihlédnutím k míře zdravotního postižení a závažnosti následků pro životní uplatnění dovolatele nelze náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 3.827.520 Kč pokládat ani za neodpovídající odškodněním přiznaným ve věci sp. zn. 25 Cdo 968/2008 (kde byla za závažnější postižení s horšími trvalými následky a úplným vyřazením poškozeného ze všech aktivit přiznána náhrada 5.540.400 Kč) a ve věci sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 (kde poškozenému od sedmnácti let odkázanému na invalidní vozík, zcela vyřazenému z pracovního zapojení, velmi omezenému v životě společenském a bez možnosti možnost mít vlastní rodinu byla přiznána náhrada 5.243.945 Kč). V obou případech šlo o výraznější zhoršení kvality života poškozených než v dané věci. Dovolatelem zmíněné rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3787/2009 řešilo nárok poškozené s nesrovnatelně mírnějším zdravotním postižením, jíž byla přiznána náhrada ztížení společenského uplatnění v částce 900.000 Kč, pročež uvedené rozhodnutí nemá pro posouzení nároku dovolatele žádnou relevanci. Pro přiznání významného zvýšení bolestného (v rozsahu blížícím se sedminásobku) nebyly shledány důvody hodné mimořádného zřetele, neboť nebylo prokázáno, že by bolesti a obtíže dovolatele v průběhu léčby byly výjimečně intenzivní, doba léčby neobvykle dlouhá a léčba komplikovanější než ve srovnatelných případech. Argumentuje-li dovolatel v této souvislosti nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, pak ze zmíněného nálezu především vyplývá, že obecné soudy jsou povinny vždy srozumitelně a jasně vysvětlit, z jakého důvodu přistupují ke zvýšení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění na konkrétní částku (tedy nerozhoduje, o jaký násobek základní částky se jedná, ale zda jde o částku přiměřenou a odůvodněnou z pohledu objektivních kritérií i subjektivních hledisek dané věci). Dovolací soud nespatřuje mezi rozhodnutím odvolacího soudu o bolestném a náhradě za ztížení společenského uplatnění a závěry citovaného nálezu Ústavního soudu žádný rozpor.

Protože se rozsudek odvolacího soudu v napadené části neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce a) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o náhradě žalobce a) za ztrátu na výdělku (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 9. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru