Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3886/2014Rozsudek NS ze dne 12.03.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3886.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3886/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo nám. 70/II, proti žalovanému městu Stráž nad Nežárkou, se sídlem úřadu Stráž nad Nežárkou, nám. Emy Destinové 61, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 837/II, za účasti České pojišťovny, a.s., IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 24/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2014, č.j. 7 Co 397/2014-186, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2014, č.j. 7 Co 397/2014-186, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal po žalovaném náhrady škody (bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku), která mu měla vzniknout v důsledku úrazu ze dne 14. 2. 2010, kdy upadl na zledovatělém chodníku, utrpěl poranění hlavy a následně mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č.j. 7 Co 397/2014-186, změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 11. 2013, č.j. 2 C 24/2012-145 tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 163.636,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Shrnuje předpoklady pro přiznání náhrady škody vzniklé v důsledku závady ve schůdnosti veřejné komunikace, zdůrazňuje, že změnu ve schůdnosti nemohl předpokládat, neboť tento stav se na chodníku v daném místě vytvořil poprvé a na chodníku se nacházel velmi mírný sněhový poprašek, který však postačil k tomu, aby ledová plocha nebyla viditelná. Odmítá tak argumentaci odvolacího soudu, že měl svůj pohyb přizpůsobit skutečnosti, že se pod vrstvou sněhu nachází zledovatělá plocha. Odkaz odvolacího soudu na judikaturu dovolacího soudu (zejména na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1158/2013) označuje za nepřiléhavý, jelikož nejde o totožný případ. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vylučuje jakoukoli odpovědnost vlastníků komunikací a možnost domoci se náhrady škody při pádu na nich. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se žalobě vyhovuje, nebo věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. a je důvodné, neboť odvolací soud se při řešení otázky předpokladů odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti komunikace odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je objektivní odpovědnost podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 uvedeného zákona. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy, a to změnu natolik významnou, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, publikovaný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2751).

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a správně uvedl, že v dané věci se jedná o posouzení otázky, zda ojediněle vytvořená ledová plotna překrytá nepatrným sněhovým popraškem na jinak řádně žalovaným udržovaném chodníku (s přihlédnutm k povětrnostní situaci) je závadou ve schůdnosti, kterou žalobce nemohl předvídat při svém pohybu na chodníku.

Odvolací soud však v rozporu s výše citovanou judikaturou, která právě uvedenou situaci považuje za typickou závadu ve schůdnosti, uzavřel, že se o závadu ve schůdnosti nejedná. Argumentaci odvolacího soudu ve prospěch jeho závěru nelze přisvědčit. Právě proto, že chodník byl prohrnut, i dříve byl řádně uklízen, jemný poprašek sněhu zakryl ojedinělé zledovatělé místo, které nebylo vidět, nemá úvaha odvolacího soudu o tom, že takovou závadu žalobce mohl předvídat a mohl tomu přizpůsobit svůj pohyb, oporu ve zjištěném skutkovém stavu ani v pravidlech logického myšlení. Okolnost, že nepatrný sněhový poprašek nebyl výsledkem vánice ani intenzivního dlouhodobého sněžení či jiné povětrnostní situace ve smyslu § 26 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích, byla odvolacím soudem chybně vyhodnocena ve prospěch závěru, že nejde o závadu ve schůdnosti. Ustanovení § 26 odst. 5 cit. zákona totiž (v návaznosti na § 27 odst. 3 cit. zákona) stanoví předpoklady liberačního důvodu, pro nějž se může žalovaný zprostit odpovědnosti za škodu. Toto ustanovení definuje pojem povětrnostní situace užitý v § 27 odst. 3 cit. zákona, jenž rozlišuje běžné závady, u nichž musí žalovaný prokázat, že nebylo v mezích jeho možností je odstranit, a závady způsobené povětrnostními situacemi (vánicí, intenzivním dlouhodobým sněžením, vznikem souvislé námrazy, oblevou, mrznoucím deštěm, vichřicí, povodněmi, přívalovými vodami a jinými obdobnými povětrnostními situacemi a jejich důsledky), u nichž k liberaci žalovaného postačí, prokáže-li, že nemohl takovou závadu alespoň zmírnit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit. Z hlediska vymezení závady ve schůdnosti má pojem povětrnostní situace význam pouze pro posouzení, zda chodec mohl změnu ve schůdnosti pozemní komunikace předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Skutková zjištění v daném případě však neskýtají podklad pro závěr, že žalobce nepřizpůsobil svůj pohyb po chodníku povětrnostním podmínkám, zejména když ony extrémní povětrnostní podmínky vymezené v § 26 odst. 5 cit. zákona v daném případě vůbec nenastaly.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek bez jednání zrušil (§ 243a odst. 1 věta první, § 243e odst. 1 o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (případně i soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru