Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 377/2008Usnesení NS ze dne 02.04.2008

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.377.2008.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 377/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. M., o 4.300,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 54/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2007, č. j. 15 Co 291/2007-35, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 4.300,- Kč jako náhradu škody, která mu vznikla tím, že z podnětu žalovaného bylo proti žalobci vedeno Městským úřadem ve V. B. přestupkové řízení, jež bylo zastaveno, neboť žalobci nebylo spáchání přestupku prokázáno, a žalobci v tomto řízení vznikly náklady právního zastoupení advokátem v žalované výši.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 26. 4. 2007, č.j. 13 C 54/2007-17, řízení zastavil, věc postoupil Městskému úřadu ve V. B. a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení. Soud dospěl k závěru, že nemá pravomoc pro projednání uplatněného nároku, jenž je svou povahou nikoli nárokem na náhradu škody, nýbrž nárokem na náhradu nákladů správního (přestupkového) řízení, o němž přísluší rozhodovat správnímu orgánu. Pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení tedy podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil a věc postoupil příslušnému správnímu orgánu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 9. 2007, č. j. 15 Co 291/2007-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu rozhodovat tento spor a poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 321/2003, v němž byl zaujat shodný názor.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž co do důvodu (správně přípustnosti) odkázal na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a namítal nesprávné právní posouzení otázky pravomoci soudu. Vyslovil přesvědčení, že mu vznikla škoda ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, když byl nucen vynaložit náklady v souvislosti s uplatňováním práva v přestupkovém řízení, že tato škoda vznikla na základě protiprávního jednání žalovaného, jenž podal podnět k přestupkovému řízení, který se následně ukázal jako nepravdivý, a že nebýt tohoto podnětu, žalobce by nebyl nucen vynaložit náklady na právní zastoupení advokátem. Pokud v přestupkovém řízení dochází k přiznání nároků na náhradu nákladů řízení ve výjimečných případech, potom za situace, kdy je občan nucen se hájit a tento nárok mu přiznán není, vzniká mu újma, za níž by měl odpovídat žalovaný, jenž ji svým jednáním způsobil. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Podle § 7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odst. 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3).

Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu.

Soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vyložil, že uplatněný nárok je nikoli nárokem na náhradu škody, nýbrž nárokem na náhradu nákladů správního (přestupkového) řízení, o němž je oprávněn rozhodovat výlučně příslušný správní orgán, a proto takové rozhodnutí nespadá do pravomoci soudu v občanském soudním řízení. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil a přiléhavě odkázal na nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/2003 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 33, pod č. 90), v němž na skutkově obdobném základě Ústavní soud dovodil, že věc náhrady nákladů správního řízení je svojí právní povahou věcí správněprávní, nikoli občanskoprávní, pracovní, rodinnou anebo obchodní, a tudíž rozhodování o ní nespadá do pravomoci soudu. Dovolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat, a proto na ně v plném rozsahu odkazuje. Není přitom rozhodující, jak po právní stránce žalobce svůj nárok označil (zda jako náhradu škody), nýbrž rozhodující jsou skutková tvrzení, jimiž nárok odůvodňuje. Dovolatel neuvádí žádné právní argumenty způsobilé uvedené závěry vyvrátit, předestírá pouze svůj odlišný právní názor, jejž z důvodů shora uvedených dovolací soud nepovažuje za správný. Důsledkem akceptace takového názoru by byl zjevně absurdní stav, kdy účastníci přestupkového (správního, popřípadě i občanskoprávního či jiného) řízení, jimž nebyla v příslušném řízení přiznána náhrada nákladů tohoto řízení, by se mohli domáhat této náhrady v občanskoprávním řízení z titulu náhrady škody. Tím by se procesní úprava náhrady nákladů řízení v příslušných procesních předpisech stala prakticky zbytečnou.

Jak vyplývá z uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je správné, proto Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. dubna 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru