Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3762/2019Usnesení NS ze dne 28.04.2020

HeslaNáhrada škody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3762.2019.1
Dotčené předpisy

§ 2900 o. z.

§ 2910 o. z.

§ 2913 o. z.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3762/2019-154

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: WOOD-PROFI, s. r. o., IČO 29027730, se sídlem Vrbenského 1551/30, Praha 7, zastoupená JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8, proti žalovanému: M. S., IČO XY, se sídlem XY, zastoupený JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem U Jabloně 358, Stříbrná Skalice, o 65 781 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 191/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 25 Co 45/2019-123, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 17. 12. 2018, č. j. 6 C 191/2017-94, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 65 782 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav. Žalovaný pomáhal právní předchůdkyni žalobkyně s koupí kamen a jejich dopravou do její mobilní buňky a dále vyřezával do mobilní buňky otvor pro kouřovod. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, neboť se jedná o smlouvu úplatnou a žalovaný za práci žádnou odměnu nedostal. Jednalo se toliko o přátelskou bezplatnou výpomoc. V řízení se neprokázalo, že by žalovaný prováděl i montáž roury a kamen dohromady. Dne 29. 12. 2015 došlo k požáru buňky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji domnělou pohledávku na náhradu škody žalobkyni. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že žalovaný nemůže odpovídat podle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo ke vzniku závazkového právního vztahu. Žalovanému nevznikla povinnost k náhradě škody ani podle § 2900 o. z., neboť žalovaný svým konáním nezpůsobil újmu právní předchůdkyni žalobkyně. Byla to právní předchůdkyně žalobkyně, která si při užívání kamen měla počínat tak, aby nedošlo ke vzniku požáru, tedy zajistit si revizi spalinové cesty a její kontrolu.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 25 Co 45/2019-123, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a uvedl, že sporná skutečnost, zda žalovaný prováděl rovněž montáž kamen, není pro rozhodnutí ve věci významná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo ke vzniku závazkového právního vztahu. Jednání žalovaného bylo motivováno dobrými přátelskými vztahy mezi jeho manželkou a právní předchůdkyní žalobkyně a šlo toliko o společenskou úsluhu. Žalovaný nemohl porušit povinnost ze smlouvy ve smyslu § 2913 o. z. Bez ohledu na to, zda žalovaný vyvrtal díru stěnou mobilní buňky, nebo jí protáhl i roury od kamen, bylo prokázáno, že v kamnech nezatopil. Byla to právní předchůdkyně žalobkyně, která se chovala způsobem porušujícím nejen obecnou prevenční povinnost, ale i jí uloženou zákonnou povinnost (§ 2910 o. z.). Žalovaný neporušil ani prevenční povinnost (§ 2900 o. z.). Mezi vznikem škody a jednáním žalovaného není ani příčinná souvislost. V řízení bylo prokázáno, že k instalaci kamen došlo na podzim roku 2014, k požáru buňky došlo 29. 12. 2015. Bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými ustanoveními tehdy platného a účinného nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, provést revizi spalinové cesty před jejím uvedením do provozu.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud měl jednání žalovaného posuzovat podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zakotvujícího obecnou prevenční povinnost, jako porušení jeho povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru. Odkazuje na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomuto ustanovení a cituje z nich, když zároveň uvádí, že si je vědoma, že na posuzovaný případ nedopadají. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním žalovaného. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o dílo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti plynoucí z nařízení vlády č. 91/2010 Sb., pokud by tak učinila, ke vzniku škody by nedošlo. Žalovaný komínové roury neinstaloval, ale pouze zhotovil otvor pro jejich vyvedení z buňky. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.

Uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právním závěrům, ke kterým odvolací soud dospěl, čímž ovšem nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je sjednocování rozhodovací praxe soudů, podle § 237 o. s. ř. založit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Zpochybnění posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a jednáním žalovaného směřuje zásadně pouze proti zjištěnému skutkovému stavu věci a nikoli proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck).

Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (neexistence příčinné souvislosti), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sbírka rozhodnutí“). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že námitka dovolatelky, že žalovaný provedl nejen instalaci kamen, ale i montáž kouřovodu, na které staví své další právní hodnocení, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky rozhodnutí, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelkou namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), lze nicméně podotknout, že vyjádření žalovaného k dovolání se rovněž soustřeďuje na polemiku skutkovou, která, jak bylo výše uvedeno, je v dovolacím řízení bezpředmětná, proto takové vyjádření nelze považovat za účelný úkon právní pomoci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru