Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3376/2019Usnesení NS ze dne 15.04.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Dovolací důvody
Vady řízení
Náhrada škody
Ušlý zisk
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3376.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 242 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3376/2019-363

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: VAMAX s. r. o., se sídlem Žamberecká 409, Vamberk, IČO 45537381, zastoupená JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: J. R., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem Staré náměstí 15, Česká Třebová, o 93.868 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 41/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2019, č. j. 17 Co 43/2019-332, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 17 Co 43/2019-332, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 12. 2018, č. j. 4 C 41/2015-306, v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 76.468 Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku ohledně dalších 17.400 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potvrzující část svého rozhodnutí odůvodnil ve shodě s okresním soudem tím, že žalobkyni se ani přes poskytnuté poučení nepodařilo prokázat, že jí vznikla tvrzená škoda, tedy že jí v období od 25. 10. 2013 do 28. 3. 2014 ušel zisk z pronájmu dvou pokojů v jí provozovaném hotelu XY v XY, které byly poškozeny v důsledku chybného počínání žalovaného při rekonstrukci střechy sousedního domu.

Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že požadavky kladené krajským soudem na její osobu stran prokazování vzniku a výše ušlého zisku jsou neúnosné. Není reálné, aby majetková újma vzniklá v důsledku nemožnosti užívání některých z pokojů hotelu byla prokazována doložením evidence odmítnutých hostů pro každý jednotlivý den, neboť tento postup by nutně vyžadoval identifikaci všech takových zájemců jménem, příjmením a bydlištěm, popř. telefonním kontaktem. Má za to, že zcela přiměřené okolnostem věci bylo zjišťovat vznik a výši škody za pomoci znalce. Je přesvědčena, že specifikace ušlého zisku představuje otázku odbornou, a odvolací soud tudíž postupoval nesprávně, odmítl-li se zabývat žalobkyní předloženým znaleckým posudkem Ing. Koženého právě za tímto účelem, resp. dospěl-li bez náležitého odůvodnění k názoru od závěrů znalce odlišnému. Pochybení se pak dopustil rovněž tím, že znalce nepožádal o vysvětlení za účelem odstranění případných pochybností o správnosti jeho posudku, potažmo tím, že v řízení neprovedl jeho výslech. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Dovolatelka uplatněnými námitkami brojí především proti závěru odvolacího soudu, že se jí nepodařilo prokázat vznik a konkrétní výši ušlého zisku z pronájmu dvou poškozených pokojů v jí provozovaném hotelu. Takové výhrady ovšem postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. Ve svém důsledku se jimi totiž dovolatelka snaží dosáhnout toliko pro sebe příznivějšího skutkového závěru, tedy že jí zisk v tvrzené výši 76.468 Kč prokazatelně ušel. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Závěr, že žalobkyni nelze přiznat požadované plnění, pokud neprokázala vznik tvrzené škody, pak plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž je v řízení o náhradu škody povinen splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák. (s výjimkou zavinění, které se předpokládá) prokázat žalobce (poškozený). Právě jeho tak tíží důkazní břemeno ohledně tvrzení, že při pravidelném běhu událostí by získal určitý prospěch; neunese-li jej, nemůže být ve sporu úspěšný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009).

Námitka, že odvolací soud nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku vypracovaného pro účely konkretizace ušlého zisku Ing. Koženým, resp. že se od nich bez dostatečného odůvodnění nepřípustně odchýlil, neobstojí. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), jejž soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., byť nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013). Odvolací soud v projednávané věci nikterak nezpochybnil obecnou správnost znalcova výpočtu hypotetického ušlého zisku založeného na analýze účetních a jiných dokladů týkajících se provozní činnosti žalobkyně, v návaznosti na další v řízení provedené důkazy (zejména přehled obsazenosti ostatních nepoškozených pokojů hotelu v průběhu rozhodného období) však dospěl k závěru, že takto uměle vypočtená výše škody s vysokou mírou pravděpodobnosti neodpovídá reálně ušlému zisku, přičemž své úvahy v tomto směru řádně vysvětlil. Základem těchto logických úvah je zjištění, že po většinu předmětného období (s výjimkou třinácti dnů) nebyl hotel plně obsazen a absenci dvou pokojů bylo možno nahradit využitím jiných pokojů, takže nelze ušlý zisk počítat bez dalšího jako ztrátu za celé období vyřazení dvou pokojů z provozu. Takovému postupu odvolacího soudu nelze vytýkat nesprávnost či nepřiměřenost ani vybočení z mezí citovaných východisek ustálené soudní judikatury.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nepožádal znalce o vysvětlení případných pochybností o správnosti jeho posudku, resp. že neprovedl jeho výslech, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní lze však podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy,

je-li dovolání přípustné, což v projednávané věci splněno není. Ostatně vzhledem k závěru odvolacího soudu o nepoužitelnosti znalcem zvolené metody by takový postup nemohl vést k dovolatelkou sledovanému výsledku.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru