Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3363/2019Usnesení NS ze dne 22.10.2019

HeslaNáhrada nemajetkové újmy (o. z.)
Dokazování
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3363.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 180/20


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3363/2019-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. R., narozený XY, P. O. BOX XY, zastoupený Mgr. Janou Pustelníkovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 103/17, Hradec Králové, proti žalované: K. D., se sídlem XY, IČO XY, zastoupená JUDr. Jaroslavem Dulíčkem, advokátem se sídlem Brožíkova 1567/7, Hradec Králové, o odškodnění za neposkytnutí lékařské pomoci, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 15/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2019, č. j. 21 Co 17/2019-165, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.600 č k rukám JUDr. Jaroslava Dulíčka, advokáta se sídlem Brožíkova 1567/7, Hradec Králové, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 21 Co 17/2019-165, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2018, č. j. 8 C 15/2016-121, ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně 3.000.000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů. Neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody způsobené tvrzeným zanedbáním lékařské péče ze strany žalované a jejím vadným postupem při léčbě jeho oka. Žalobce spatřuje příčinu poškození sítnice v tom, že mu žalovaná odmítla poskytnout lékařskou pomoc, ačkoliv byl v roce 2009 otráven, a měla jej proto při vyšetření dne 24. 2. 2011 odeslat na specializované pracoviště, čímž by bylo zabráněno poškození pravého oka žalobce, k němuž došlo v květnu 2013. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno pochybení žalované v léčebném postupu, neboť provedla všechna potřebná vyšetření, výsledky správně vyhodnotila a zvolila odpovídající postup léčby včetně doporučení k internímu vyšetření cév, které však žalobce nepodstoupil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 878/2014), a dále otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za relevantní právní otázku označuje jednak problém, zda o postup lékaře non lege artis jde i v případě, že sice postup při ošetření byl zvolen správně, ale chybné bylo provedení, jednak zda věcná správnost rozsudku může být založena na důkazu znaleckým posudkem, o jehož objektivitě jsou důvodné pochybnosti vzhledem ke skutečnosti, že znalec zcela zjevně straní jednomu z účastníků, aniž by byl ve věci vyhotoven revizní znalecký posudek. Dovolatel popisuje skutkový stav věci s tím, že v průběhu let 2011 až 2013 mělo dojít ke zhoršení jeho zdravotního stavu, avšak žalovaná je při dvou vyšetřeních během těchto let neodhalila; dovolatel cituje z výpovědi znalce a s poukazem na obsah jeho výpovědi při jednání soudu dovozuje jeho podjatost a předestírá svůj názor na hodnocení důkazů. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v mechanickém převzetí závěrů znalce a neprověření jiné verze žalobce. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a zároveň požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Dovolatelem vymezená první právní otázka byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4168/2016, publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod C 16754, tak, že o postup non lege artis jde i v případě, že sice postup při ošetření byl zvolen správně, ale chybné bylo jeho provedení. Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo, neboť na základě zjištěného skutkového stavu dospěly soudy obou stupňů k závěru, že v léčebném postupu žalované nebylo žádné pochybení, jak co do jeho volby, tak i provedení. Obsahem dovolání jsou pak především v rámci druhé vymezené otázky námitky proti hodnocení důkazů, zejména že znalecký posudek v kombinaci s výslechem znalce nebyl správně hodnocen. Nehledě na to, že výhradami žalobce proti znaleckému dokazování se soudy obou stupňů zabývaly a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi vypořádaly, podstatné je, že námitky dovolatele v tomto směru postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku tedy nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17).

Uvádí-li konečně dovolatel, že ve věci byly vzhledem k jeho zdravotnímu stavu dány podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto ze všech těchto důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že podané dovolání bylo v přiměřené lhůtě odmítnuto, stal se tento návrh bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.

V Brně dne 22. 10. 2019

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru