Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3348/2018Usnesení NS ze dne 31.01.2020

HeslaVady podání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3348.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3348/2018-450

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: nezletilý AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený rodiči J. M. a I. M., jako zákonnými zástupci, procesně zastoupený JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, proti žalované: NH Hospital, a. s., IČO 27872963, se sídlem Okruhová 1135/44, Praha 5, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1, za účasti: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 142/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 69 Co 10/2018-425, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 69 Co 10/2018-425, kterým odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 9. 2017, č. j. 15 C 142/2013-383, kterými soud prvního stupně prohlásil základ žalobního nároku žalobce vůči žalované za opodstatněný v celém rozsahu nároku na náhradu škody.

Dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), a v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Dovolatelka sice uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadá správnost jeho závěrů o protiprávnosti jejího jednání a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody žalobce (žalobce se domáhá náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl při svém porodu dne 17. 5. 2011 ve zdravotnickém zařízení žalované), nevymezuje však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

Dovolatel musí při vylíčení předpokladu přípustnosti uvést (alespoň obsahově) zcela konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dosud dovolacím soudem neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen nejen uvést právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen v dovolání sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2696/2015). Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16). Dovolatelka v rámci své polemiky se závěry odvolacího soudu nezmiňuje žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho judikaturu ani obsahově nezmiňuje. Předpoklad přípustnosti (jde o náležitost odlišnou od dovolacího důvodu – srov. posledně citovaný nález) tedy v daném případě nelze seznat ani z obsahu dovolání.

Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř.

Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru