Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 3347/2012Usnesení NS ze dne 27.11.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3347.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 3347/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce A. Š., zastoupeného Mgr. Ivanem Stránským, advokátem, se sídlem Jeseník, Masarykovo náměstí 151/22, proti žalované BREDLEY AND SMITH, s.r.o., (dříve PROLUX Consulting Int. s. r. o.), IČO 26731908, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 819, zastoupené JUDr. Zdeňkou Šustovou, advokátkou, se sídlem Praha 7, Tusarova 24, o 80.818,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 107/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. února 2012, č. j. 12 Co 485/2011-215, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout jednáním žalované při poskytování realitních služeb, když mu v důsledku podvodného jednání realitního makléře žalované byla v rozhodčím řízení uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ze smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti a její splnění bylo následně vymoženo v exekučním řízení. Škoda sestává z částky 39.000,- Kč odpovídající smluvní pokutě, 18.382,50 Kč odpovídající nákladům nalézacího řízení a 23.433,16 Kč za náklady exekučního řízení.

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 19. 10. 2011, č.j. 4 C 107/2009-189, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že v řízení nebylo prokázáno porušení povinnosti ze strany žalované, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, č. j. 12 Co 485/2011-215, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítá, že byl žalovanou, resp. jejím realitním makléřem, mylně informován o možnosti a způsobu odstoupení od smlouvy, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky a nebyl žalobci řádně doručen; nadto ve smlouvě obsažené ustanovení o smluvní pokutě je protiprávní, neboť obchází zákonnou úpravu vzniku nároku zprostředkovatele na provizi a odchyluje se od zákona v neprospěch spotřebitele. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek potvrdil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o třech samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku žalobce na náhradu zaplacené částky odpovídající smluvní pokutě ve výši 39.000,- Kč, nároku na náhradu zaplacených nákladů nalézacího řízení (18.382,50 Kč) a nákladů exekučního řízení (23.433,16 Kč). Byť žalobce tyto dílčí nároky odvozuje z téže události (uzavření zprostředkovatelské smlouvy se žalovanou), mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy rozsudkem odvolacího soudu ohledně uvedených dílčích nároků bylo rozhodnuto vždy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50.000,- Kč přesahuje.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že se žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, nepřiznávají, neboť náklady spojené s podáním kusého vyjádření, v němž přes objektivní nepřípustnost dovolání pouze navrhuje „potvrzení“ napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, nelze považovat za účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru