Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 309/2001Usnesení NS ze dne 24.07.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.309.2001.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 309/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. O., proti žalovanému M. B., o 60.883,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 240/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. března 2000 č.j. 16 C 240/94-134 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2000 č.j. 54 Co 327/2000-164, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 3. 2000 č.j. 16 C 240/94-134 se zastavuje.

II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2000 č.j. 54 Co 327/2000-164 se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. 3. 2000 č.j. 16 C 240/94-134 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 60.883,- Kč s 16 % úrokem z částky 9.685,- Kč od 1. 8. 1994 do zaplacení, s 16 % úrokem z částky 36.000,- Kč od 10. 11. 1994 do zaplacení a s 17 % úrokem z částky 15.225,- Kč od 23. 10. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek obvodního soudu v této věci ze dne 6. 5. 1998 č.j. 16 C 240/94-71 ve znění opravného usnesení ze dne 11. 11. 1998 č.j. 16 C 240/94-93, jímž bylo žalobě co do částky 13.219,45 Kč s příslušenstvím vyhověno a žaloba na zaplacení částky 47.663,55 Kč s příslušenstvím zamítnuta, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 1999 č.j. 54 Co 84/99-127, 54 Co 192/99-127 z důvodu nově vznesené námitky promlčení zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2000 č.j. 54 Co 327/2000-164 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jen tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1.012,50 Kč s 16 % úrokem od 1. 8. 1994 do zaplacení, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., ve kterém oběma soudům vytýká, že jejich rozhodnutí vycházejí ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívají nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí zejména se závěrem, že jeho nárok na náhradu škody je promlčen. Navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že podle jeho názoru byl soudy obou stupňů zcela bezpečně zjištěn skutkový stav, a oba soudy také správně věc posoudily po právní stránce a vyvodily z toho odpovídající právní závěry. Navrhuje zamítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 59.870,50 Kč s příslušenstvím, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. a aniž by žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 1998, který byl odvolacím soudem zrušen, byla žaloba co do částky 47.663,55 Kč s příslušenstvím rovněž zamítnuta; ohledně posledně uvedené částky není tedy dovolání v této věci proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Pokud jde o zbývající částky 12.206,95 Kč s příslušenstvím a 1.012,50 Kč s příslušenstvím, je v tomto případě přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., neboť dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč.

Z hlediska ust. § 238 a § 239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Pokud žalobce dovoláním napadl také rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této části nutno řízení zastavit. Z ust. § 236 odst. 1 o.s.ř., dle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§ 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c o.s.ř.).

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalovaného sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání bylo podáno 5. ledna 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.

V intencích § 3 odst. 1 bodu 6. a odst. 3 a § 16 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 13.640,- Kč, přičemž výše odměny pak činí 3.410,- Kč (§ 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věty první, vyhl. č. 484/2000 Sb.).

Vedle odměny přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč. Konečnou částku 3.485,- Kč tedy soud žalovanému také přiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2001

JUDr. Marta Škárová,v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru