Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 302/2014Usnesení NS ze dne 24.04.2014

HeslaNáklady řízení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.302.2014.1
Dotčené předpisy

§ 8 odst. 1 předpisu č. 177/1996 Sb.

§ 12 odst. 4 předpisu č. 177/1996 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 302/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. V., b) I. V. a c) G. V., všichni zastoupeni JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Strossmayerovo nám. 977/2, proti žalované České kanceláři pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Beroun, Husovo nám. 82, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 356/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2013, č.j. 13 Co 237/2011-88, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2013, č.j. 13 Co 237/2011-88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se po žalované domáhali doplacení 50 % jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) za usmrcení blízké osoby, k němuž došlo dne 17. 1. 2009 v důsledku dopravní nehody, při které utrpěla smrtelná zranění dcera žalobců a) a b) a sestra žalobkyně c).

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 18. 1. 2011, č.j. 25 C 356/2009-51, zastavil řízení v části, v níž se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky 138.452 Kč s příslušenstvím, též v části, ve které se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky 120.000 Kč s příslušenstvím a v části, ve které se žalobkyně c) domáhala po žalované zaplacení částky 87.500 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl, že se žalobcům a) a b) vrací po právní moci rozsudku soudní poplatek, jež zaplatili v částce 13.840 Kč. Zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci a) úrok z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 138.452 Kč za dobu od 19. 5. 2009 do 23. 6. 2009, a obdobně zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni b) úrok z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 120.000 Kč za dobu od 19. 5. 2009 do 23. 6. 2009 a zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni c) úrok z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 87.500 Kč za dobu od 19. 5. 2009 do 23. 6. 2009; rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 5. 2013, č.j. 13 Co 237/2011-88, o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodoval opětovně poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo v nákladovém výroku zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 2927/11. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná byla podle § 146 odst. 2 věty druhé, § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. zavázána nahradit žalobcům neúspěšným jen v nepatrné části nároku náklady tohoto řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem. Odvolací soud vzal jako základ pro výpočet sazby odměny spornou částku 345.952 Kč a postupoval při stanovení náhrady nákladů právního zastoupení žalobců podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Mimosmluvní odměnu určil částkou 9.700 Kč za úkon, kterou za každou zastupovanou osobu snížil o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, což činilo 7.760 Kč a vynásobil třemi (tedy počtem žalobců), výslednou částku 23.280 Kč vynásobil počtem 5 úkonů právní služby, přičetl pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, což činilo 117.900 Kč, uvedenou částku zvýšil o 21% DPH a dospěl k celkové částce 142.659 Kč za právní zastoupení žalobců.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena; důvod dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Podstatu pochybení spatřuje v nesprávnosti aplikace advokátního tarifu při výpočtu výše odměny za jeden úkon právní služby. Podle dovolatelky je třeba vycházet z konkrétní částky, jež požaduje každý ze žalobců, tj. u žalobce a) z částky 135.452 Kč s příslušenstvím, u žalobkyně b) z částky 120.000 Kč s příslušenstvím a u žalobkyně c) z částky 87.500 Kč s příslušenstvím. U každého ze žalobců se tudíž sazba odměny má vypočítat z částky, kterou požadoval, a následně se každému sníží o 20 %. Odkazuje na ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, které stanoví sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle ceny věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby. Dále se podle dovolatelky hodnota předmětu sporu v průběhu řízení změnila, což však odvolací soud nezohlednil. Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, aby výpočet nákladů řízení vycházel z výše uvedené argumentace.

Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s výpočtem náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu a citují relevantní ustanovení a komentář k nim. Navrhují, aby dovolání žalované bylo zamítnuto jako nedůvodné a žalobcům byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 a o. s. ř.), je přípustné podle § 237 o. s. ř., a je důvodné.

Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.

Podle ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 při spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech.

Pro určení náhrady nákladů zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně v této věci je relevantní znění citovaných ustanovení účinné do 31. 12. 2012, neboť podle čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. 1. 1. 2013) přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky.

Podle ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 9. 2006 (jež do současné doby nedoznalo podstatných změn), jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

Ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu vymezuje tarifní hodnotu, mj. pro peněžitá plnění, ze dvou hledisek, a to z hlediska věcného a z hlediska časového. Zatímco věcné hledisko není v projednávané věci předmětem sporu, jelikož je jednoznačně určeno plněním v rozsahu žalobci požadované peněžité částky, časové hledisko je předmětem dovolacího přezkumu. Toto hledisko určuje, ke kterému okamžiku se tarifní hodnota v rámci činnosti advokáta určuje; tímto rozhodným okamžikem je započetí úkonu právní služby. Pokud poskytnutí právní služby zahrnuje více úkonů, pak pro každý úkon právní služby se tarifní hodnota určuje samostatně. Zejména v případě peněžitého plnění se bude tarifní hodnota v průběhu času měnit (srov. Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L. Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 536-537).

Z uvedeného vyplývá, že tarifní hodnota ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby, vychází z hodnoty jistiny s příslušenstvím požadované jednotlivými žalobci a v průběhu řízení se může měnit, a to nejen v důsledku změny předmětu řízení (rozšíření či částečného zpětvzetí žaloby), ale též např. v důsledku nárůstu příslušenství, které je třeba při stanovení tarifní hodnoty zohlednit, pokud je požadováno jako samostatný nárok, a podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 se započítávalo do základu pro určení tarifní hodnoty spolu s jistinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013).

Při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího tři žalobce, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20%. V této situaci nelze použít ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu, které se vztahuje na případ více nároků uplatněných v jednom řízení jedním účastníkem nebo více účastníky oprávněnými společně a nerozdílně nebo vystupujícími v řízení jako nerozluční společníci. V daném případě je vyloučeno určení mimosmluvní odměny součtem odměn za všechny projednávané nároky v předmětné věci, neboť jde o odlišné samostatné nároky více osob, byť jsou projednávány ve společném řízení, a tomu musí odpovídat i odlišná (od výše toho kterého nároku odvozená) náhrada odměny advokáta připadající na jednotlivé žalobce.

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud rozhodne též o nákladech dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2014

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru