Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2918/2019Usnesení NS ze dne 26.09.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2918.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 4070/19


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2918/2019-184

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: M. V., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Táboritská 1000/23, Praha 3, proti žalovanému: T. P., advokát se sídlem XY, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Pojišťovna a. s., se sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, IČO 61859869, zastoupená Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem Kostelní 840, Stříbro, o 405.388 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 352/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 20 Co 306/2018-119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.390 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Buchy, advokáta se sídlem Kostelní 840, Stříbro.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 20 Co 306/2018-119, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Žalobkyně nevymezuje, od konkrétně které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které právní otázky odchýlil, která konkrétní právní otázka, na níž je napadené rozhodnutí založeno, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení; ostatně ani ta v dovolání žalobkyně obsažena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14).

Napadla-li žalobkyně dovoláním rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

O návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že podané dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2019

JUDr. Martina Vršanská

pověřená členka senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru