Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 272/2005Usnesení NS ze dne 07.04.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.272.2005.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 272/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o 11,410.000,- Kč s příslušenstvím a o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 208/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2004, č. j. 15 Co 494/2004-64, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V řízení vedeném proti České republice - Ministerstvu zemědělství o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, žalobce navrhl, aby soud předběžným opatřením uložil žalované soudní exekutorce JUDr. D. K., do právní moci rozsudku o žalobě o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, projednávané u Okresního soudu v Klatovech, „zdržet se výkonu práv udělených jí usnesením Okresního soudu v Klatovech č. j. 2709/2002 ze dne 7. 8. 2002 a nepodnikat do té doby žádné další kroky v nařízené exekuci“. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 24. 9. 2004, č. j. 8 C 208/2004-46, tento návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 10. 2004, č. j. 15 Co 494/2004-64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání „z důvodu podle ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.“ Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že návrh na nařízení předběžného opatření musel být zamítnut z důvodu, že JUDr. D. K. není pasivně legitimována, neboť není účastníkem tohoto řízení. Dovolatel uvádí, že dne 28. 6. 2004 podal u Okresního soudu v Klatovech žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem Okresního pozemkového úřadu v K., zároveň s touto žalobou podal návrh na zajištění důkazu o aktu nicotném a dále návrh na vydání předběžného opatření, které by zakázalo pokračovat soudnímu exekutorovi v exekučním řízení především z toho důvodu, aby nedocházelo k nedůvodnému prohlubování škody na úkor státu. Namítá, že soudní exekutor JUDr. D. K. byla v návrhu na předběžné opatření označena jako odpůrce právě s ohledem na ust. § 76 odst. 2 o. s. ř., neboť ona je jediná, kdo v současné době disponuje dosavadními právy majícími původ v aktu nicotném a jen na ní lze spravedlivě žádat, aby se zdržela výkonu těchto v návrhu označených práv. Dále uvádí, že svůj právní názor doložil i usnesením vlády ČR ze dne 13. 9. 2000 číslo 889, ve kterém bylo přijato v otázce přípravy nového správního řádu stanovisko, že úřední osoby provádějící nulitní úkon nepožívají ochrany, kterou zákon úředním osobám jinak poskytuje. Odvolací soud dle dovolatele věc nesprávně právně posoudil a řízení trpí vadou ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření však není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998).

Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tak rozhodnutím o věci samé (srov. R 62/2002). Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být proto posuzována podle ust. § 237 o. s. ř. V posuzovaném případě je „věcí samou“ požadavek žalobce na zaplacení částky 11,910.000,- Kč s příslušenstvím.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Pokud dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., lze pro úplnost uvést, že podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, tedy usnesením soudu prvního stupně bylo řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek procesních podmínek. V daném případě bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nikoli o zastavení řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku procesních podmínek, dovolání tak není podle ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. dubna 2005

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru