Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2705/2017Usnesení NS ze dne 14.08.2017

HeslaVady podání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2705.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1, 2 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.

§ 242 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2705/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně Fair social credit & finance, s. r. o., se sídlem Tábor, Vančurova 2904, IČO 25171704, zastoupené Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Tábor, 9. května 640/22, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 1.365.251,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 139/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. 11 Co 295/2016-352, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. 11 Co 295/2016-352, neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vady spočívající v absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. jeho obligatorní náležitostí. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 12774).

K tomu lze dodat, že dovolací soud není oprávněn sám formulovat otázku přípustnosti dovolání namísto dovolatele, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu projednací a zásadu rovnosti účastníků řízení. Judikatura dovolacího soudu stojí na stanovisku, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3998/2007). Rovněž z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá závěr, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).

Dovolatelka formulovala otázky hmotného práva, kterými by se podle jejího přesvědčení měl dovolací soud zabývat, a citovala § 237 o. s. ř., aniž však vymezila a odůvodnila splnění předpokladů přípustnosti jejího dovolání. Vymezení přípustnosti nelze přitom dovodit ani z obsahu dovolání a o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Pouze u námitky, že napadený rozsudek postrádá řádné odůvodnění zamítnutí žaloby v části 77.681,75 Kč, dovolatelka uvedla, že se odvolací soud odchýlil tímto svým postupem od ustálené judikatury dovolacího soudu, týkající se požadavku řádného odůvodnění dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Taková námitka však nepředstavuje jediný dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž je jí vytýkána vada řízení, k níž dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který o všech nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 8. 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru