Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2653/2014Usnesení NS ze dne 06.01.2015

HeslaNáhrada škody
Přípustnost dovolání
Ušlý zisk
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2653.2014.1
Dotčené předpisy

§ 420 odst. 1 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 633/15 ze dne 13.08.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2653/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce A. H., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 18/25, proti žalovanému České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 78/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2014, č.j. 28 Co 487/2013-138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení 1.200.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o náhradu škody, která byla žalobci způsobena postupem Pozemkového fondu ČR při vypořádání restitučního nároku žalobce podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v jehož důsledku byly žalobci opožděně vydány pozemky a ušel mu tak zisk z jejich využití.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 3. 2014, č.j. 28 Co 487/2013-138, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2013, č.j. 4 C 78/2012-94, ve výroku, kterým byla žaloba na zaplacení 1.200.000,- Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně od 9. 5. 2012 do zaplacení zamítnuta, dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovanému přiznaná částka náhrady nákladů řízení činí 64.856,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalobce vznik škody (ušlého zisku) neprokázal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí o odvolání závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu ještě řešena a také by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, než jak je řešena v dále uvedené judikatuře. Předmětná otázka spočívá v posouzení okolností vzniku škody porušením zákonných povinností žalovaným, tedy včasným nepřevedením pozemků, čímž měla žalobci vzniknout škoda z důvodu nemožnosti využívat vlastnického práva k nim. Odkaz soudů na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1243/2008 považuje dovolatel za nepřiléhavý, jelikož v projednávaném případě bylo jisté, že majetkový prospěch získá. Dovolatel není schopen přesně specifikovat výši vzniklé škody, avšak tato neschopnost by měla jít k tíži žalovaného, a proto žádal, aby soud určil výši škody podle vlastního uvážení. Dovolatel se domnívá, že uložením žalovanému povinnosti nahradit škodu se docílí řádného a včasného vypořádávání restitučních nároků ze strany povinného ve prospěch oprávněných osob, jelikož jeho celý restituční nárok dosud není zcela vypořádán. Navrhuje, aby oba rozsudky soudů nižších stupňů Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005). Charakter ušlého zisku může mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo ke zvětšení majetkového stavu poškozeného v souvislosti se zamýšleným převodem vlastnického práva či jinou dispozicí s předmětnými nemovitostmi.

Ušlý zisk ovšem nemůže představovat jen tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského či jiného výdělečného záměru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4027), není-li plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události.

Uvedené právní závěry, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, vycházejí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou není důvodu měnit.

Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, přitom tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák.; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný.

Závěr odvolacího soudu, že žalobce neprokázal vznik škody ve formě ušlého zisku, je závěrem skutkovým a námitky proti němu nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, je-li jediným možným důvodem dovolacího přezkumu zpochybnění správnosti právního posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. ledna 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru