Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2601/2003Usnesení NS ze dne 27.04.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2601.2003.1
Dotčené předpisy

§ 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2601/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) F. Š., zastoupeného advokátem, a b) H. Š., proti žalovaným 1) J. V., a 2) V. V., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 12.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 128/99, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2003, č. j. 17 Co 269/2003-176, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2003, č. j. 17 Co 269/2003-176, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. června 2003, č. j. 9 C 128/99-155, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 25. 6. 2003, č. j. 9 C 128/99-155, odmítl podání žalobců ze dne 19. 10. 1998 ve znění připuštěných změn ze dne 5. 4. 2000 a 3. 5. 2000, o zaplacení částky 12.000,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a vůči státu. Vázán pokynem Krajského soudu v Brně v usnesení ze dne 31. 3. 2003, č. j. 17 Co 420/2000-147, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 5. 2000, č. j. 9 C 128/99-95, kterým byla žaloba na zaplacení 12.000,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 19. 5. 2003, č. j. 9 C 128/99-151, žalobce k odstranění vad žaloby a stanovil jim k tomu lhůtu 20 dnů od doručení usnesení s tím, že nebude-li podání v této lhůtě řádně opraveno a doplněno, soud podání odmítne. Žalobci a) bylo toto usnesení doručeno dne 22. 5. 2003, žalobkyni b) dne 23. 5. 2003. Žalobce a) na výzvu reagoval podáním ze dne 11. 6. 2003, jímž však vady žaloby neodstranil, žalobkyně b) na ni nereagovala. Proto soud žalobu ze dne 19. 10. 1998 odmítl.

K odvolání žalobce a) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 8. 2003, č. j. 17 Co 269/2003-176, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce a) svým podáním ze dne 11. 6. 2003 vady žaloby požadovaným způsobem neodstranil a žalobkyně b) na výzvu soudu nereagovala, ačkoli výzva soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby byla dostatečně jasná a konkrétní, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, když napadeným usnesením žalobu odmítl, aniž rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby, neboť nedošlo-li k upřesnění původní žaloby, nemohlo být rozhodováno ani o jejím zpětvzetí. Žaloba nadále vykazovala vady, pro které nebylo možno pokračovat v řízení, soud prvního stupně ji tedy správně postupem podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce a) dovolání. Namítá, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Okresní soud ve Znojmě nemohl usnesením ze dne 25. 6. 2003, č. j. 9 C 128/99-155, připustit změny návrhu ze dne 5. 4. 2000 a 3. 5. 2000, neboť nebyly splněny podmínky ust. § 91 odst. 2 a § 95 odst. 1 o. s. ř. - žalobkyně b) s návrhem nesouhlasila a první žalovaný neměl možnost vyjádřit se k navrhovaným změnám (nebyl u jednání přítomen a návrh mu nebyl doručen). S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 184/2002, namítá, že podání ze dne 19. 10. 1998 (žaloba) splňuje podmínky ust. § 42 odst. 4 i ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., jeho jedinou vadou bylo to, že neobsahovalo jména odpůrců, tato vada však byla v průběhu řízení odstraněna a soud ji žalobcům ani nevytýkal. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobci svým postojem v řízení zavinili, že jejich podání muselo být odmítnuto, a poukazuje na to, že žalobci po celou dobu sporu projevovali snahu dohodnout se s žalovanými, event. uzavřít soudní smír. Namítá, že žalobce a) na výzvu soudu prvního stupně podání ze dne 19. 10. 1998 doplnil podáním ze dne 11. 6. 2003, které bylo z hlediska tvrzených vad podáním vyčerpávajícím. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání vyvracejí námitky dovolatele, neboť podání žalobců ze dne 19. 10. 1998 neobsahovalo řádné vylíčení skutkových okolností a nemělo tak náležitosti požadované ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobci při jednáních dne 5. 4. 2000 a 3. 5. 2000 činili dispoziční úkony se svým návrhem, nejednalo se o změny žaloby ve smyslu ust. § 95 o. s. ř., nýbrž o částečná zpětvzetí žaloby ve smyslu ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. Námitka, že se nemohli s těmito úkony žalobců seznámit, není důvodná, neboť žalovaní udělili procesní plnou moc advokátovi, který byl u těchto jednání přítomen. Předmětem řízení před odvolacím soudem byla tedy po právu pouze částka 12.000,- Kč s příslušenstvím a žalobci neupřesnili, za jaká konkrétní poškození bytu tuto částku požadují, proto byl postup podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. namístě. Žalobci byli řádně vyzváni k odstranění vad svého podání a jelikož tak v dané lhůtě neučinili, soud prvního stupně správně jejich podání odmítl a odvolací soud po právu toto rozhodnutí potvrdil. Navrhli, aby bylo dovolání zamítnuto a byla jim přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., je opodstatněné.

Podle ust. § 42 odst. 4, věty první, o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ust. § 79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v nepřesném a nesrozumitelném vylíčení skutkových okolností v žalobě.

Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobce musí uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst.1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002).

V dané věci se žalobci podáním ze dne 19. 10. 1998 domáhali, aby byla žalovaným stanovena povinnost zaplatit jim částku 90.000,- Kč. Žalobu odůvodnili tak, že „odpůrci ukončili nájem bytu č. 6 v J. k 31. 5. 1998. Byt navrhovatelům nepředali a dopisem datovaným dnem 31. 1. 1998 zaslali navrhovatelům klíče od bytu. Dne 28. 4. 1998 provedli navrhovatelé převzetí bytu a zjistili chybějící části vybavení a zařízení bytu a další závady a poškození, které způsobili v domě odpůrci, nebo ti, kdo s nimi bydleli. … Část závad byla svépomocí provizorně odstraněna a odhad nákladů na uvedení do původního stavu činí 90.000,- Kč.“ Závady a odhad nákladů na opravu byl pak vyčíslen v podání žalobce a) ze dne 28. 4. 1998 a v podání ze dne 20. 3. 2000. Při jednání dne 5. 4. 2000 a dne 3. 5. 2000 soud připustil změny návrhu, a to v konečném znění tak, že odpůrci jsou povinni zaplatit navrhovatelům částku 12.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od 1. 2. 2000 do zaplacení. Tuto částku žalobci upřesnili při jednání před Krajským soudem v Brně dne 31. 3. 2003 tak, že představuje „náklady, které jsme zaplatili dne 15. 3. 2003 dle výdajového pokladního dokladu, který byl soudu předložen a který navrhuji k důkazu číst, přičemž se jednalo o náklady na částečné odstranění vad omítek, stěn, kohoutů, oken v bytě po V.,“ a dále tak, že v této částce nejsou zahrnuty náklady na zakoupení plynových kamen, kuchyňské linky a dalších věcí, které žalobci do bytu pořizovali.

Ze žaloby, následných podání žalobců a ostatně i z údajů žalobců při jednáních před soudy obou stupňů jasně vyplývá, že žalobci se domáhají plnění v žalované výši na základě tvrzení, že přesně označený byt v jejich vlastnictví, který byl po určitou dobu užíván žalovanými, vykazoval po ukončení jejich užívání závady způsobené žalovanými, jejichž opravy si vyžádaly náklady v žalované výši, přičemž závady v bytě byly. Nedostatek dalších upřesnění pak nebránil pokračování v řízení, neboť i bez toho bylo zřejmé, na základě čeho žalobci nárok uplatňují, a neuvedení specifikace, na konkrétně jakou opravu bytu byla částka 12.000,- Kč vynaložena, není důvodem k odmítnutí žaloby. Není zde ani rozpor mezi petitem a skutkovými tvrzeními, když žalobci nárokují částku, kterou dle svých tvrzení na opravu bytu vynaložili a která odpovídá částce uvedené na pokladním dokladu, jenž 19. 3. 2003 předložili a jehož ověřená kopie je založena ve spise na č. l. 132.

Žalobce sice v žalobě ze dne 19. 10. 1998 ani v podáních, kterými sledoval doplnění žaloby, neuvedl, konkrétně za jakou opravu a údržbu byla částka 12.000,- Kč zaplacena, avšak tento nedostatek nepředstavuje vadu žaloby ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř., která by bránila pokračování v řízení.

Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2003 vyzván k doplnění a upřesnění žaloby o takové údaje, které v podstatě již byly obsaženy ve spise a postačovaly k individualizaci uplatněného nároku. Nedostatek dalších upřesnění pak nebránil pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo zřejmé, na základě jakého skutku je uplatňován nárok na zaplacení 12.000,- Kč. Spojoval-li soud s nevyhověním výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., nebylo to v souladu se zákonem, neboť nelze dovodit, že by v řízení nebylo možno pokračovat pro neurčitost žaloby.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2004

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru