Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2571/2017Usnesení NS ze dne 28.03.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Ušlý zisk
Odstoupení od smlouvy
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2571.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2571/2017-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: P. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Štěpánem Jaklem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti žalované: A.K.J.P. s.r.o., se sídlem náměstí 5. května 2/12, Čelákovice, IČO 24665967, zastoupená Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou se sídlem V Zátiší 547, Čelákovice, o 375.585 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 355/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 25 Co 397/2016-128, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č. j. 7 C 355/2014-92, zamítl žalobu na zaplacení částky 375.585 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce si na internetovém obchodu žalované objednal dvě sady mincí, které měl v úmyslu dále se ziskem přeprodat svému známému F. H.. Objednávka ze dne 12. 5. 2014 na 17 kusů mincí „Jizerský most“ (dále jen „JM“) byla dne 13. 5. 2014 potvrzena s tím, že mince budou k dispozici příští týden; tím došlo k přijetí objednávky a k uzavření smlouvy. Dne 19. 5. 2014 žalobce objednal 30 kusů mincí „Železobetonový most v Karviné“ (dále jen „ŽMK“), téhož dne byla žalobci odeslána rekapitulace s pokyny k platbě objednávky převodem, aniž byla objednávka potvrzena. Okresní soud dospěl k závěru, že ohledně mincí ŽMK nebyla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, žalovaná ji tedy nemohla nedodáním mincí porušit a neodpovídá žalobci za škodu. Ohledně mincí JM soud dovodil, že kupní smlouva sice uzavřena byla, avšak žalobce v dohodnuté době (do 19. 5. 2014) nezaplatil kupní cenu, sám tak porušil svoje povinnosti z kupní smlouvy a založil právní důvod pro odstoupení od smlouvy ze strany žalované. E-mail ze dne 22. 5. 2014, ve kterém žalovaná žalobci sděluje, že „takové množství mincí k dispozici nemá a musí obě objednávky odmítnout“, pak okresní soud vyhodnotil jako platné odstoupení od kupní smlouvy, kterým povinnost dodat mince zanikla. Ani v tomto směru tedy neshledal odpovědnost žalované za případný ušlý zisk. Kromě toho by žalobě nebylo možno vyhovět rovněž z důvodu, že žalobce jednal v rozporu se zásadami poctivosti zakotvenými v § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), neboť první porušil smlouvu v tak zásadní věci, jakou je zaplacení kupní ceny, přitom ve vztahu k žalované nevystupoval jako podnikající osoba a nesdělil jí, že mince plánuje se ziskem přeprodat již zajištěnému kupci. Nepoctivost spatřuje soud i v jednání žalobce vůči tomuto kupci, jemuž koupi prezentoval jako výhodnou investici, ačkoliv by na ní vzhledem k vývoji cen mincí na aukčních portálech prodělal, zatímco žalobce by z obchodu vyšel se stotisícovým ziskem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. 25 Co 397/2016-128, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně 133.935,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalované uložil tuto částku žalobci zaplatit, ve zbývajícím rozsahu jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, zopakoval dokazování obchodními podmínkami žalované a poukázal na text potvrzení objednávky ze dne 13. 5. 2014, v němž žalovaná sdělila, že mince JM budou k dispozici příští týden, zatímco v e-mailu ze dne 22. 5. 2014 uvedla, že předchozí e-mail má žalobce považovat za nedopatření, neboť předmětné mince dodat nemůže. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že u mincí JM byla uzavřena kupní smlouva, z níž měla žalovaná povinnost plnit. Odlišně však vyložil obsah e-mailu ze dne 22. 5. 2014, který podle odvolacího soudu nelze chápat jako odstoupení od smlouvy, neboť žalovaná jím sděluje pouze to, že mince nemá k dispozici a nemůže je dodat. Odvolací soud tak uzavřel, že žalovaná porušila svoji povinnost dodat 17 mincí JM v ceně 248.565 Kč, které žalobce v důsledku toho nemohl prodat sjednanému zájemci za dohodnutou cenu 382.500 Kč, tedy se ziskem 133.935 Kč, který mu v důsledku porušení povinnosti žalovanou ušel. Jednání žalobce neshledal nepoctivým a nepovažoval za významné, že žalobce nesdělil žalované své podnikatelské záměry s mincemi. Nepodstatnými pro tento spor jsou veřejnoprávní důsledky žalobcova jednání a důvodnou není podle odvolacího soudu ani námitka, že mince bylo možno sehnat z jiných zdrojů, protože to měla být žalovaná, kdo měl tuto snahu a případné náklady s ní spojené vynaložit.

Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho měnícím výroku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že otázka poctivosti ve smyslu § 6 o. z. nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud řešena a že se odvolací soud v otázce příčinné souvislosti a existence nároku na náhradu ušlého zisku odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Namítá, že v souvislosti s otázkou poctivosti se odvolací soud pouze zabýval chováním žalobce vůči svědku H., nikoliv však chováním vůči dovolatelce, které v dohodnuté lhůtě za mince nezaplatil, nedal jí vědět, že má v plánu mince se ziskem přeprodat, ani nevystupoval jako osoba podnikající. Na nepoctivost žalobce lze pak usuzovat i z dalších jeho kroků, zejména z toho, že jména dohodnutých kupců soudu neoznámil hned, dlouhou dobu argumentoval cenami na aukčních portálech, poté sám upustil od návrhu výslechu klíčového svědka K., žádal dovolatelku o úpravu platebních podmínek (z platby převodem na platbu na dobírku) a neuhradil soudní poplatek řádně a včas. Dovolatelka dále namítá, že prvotní příčinou nedodání mincí byla skutečnost, že žalobce v dohodnuté době nezaplatil kupní cenu, nemohl tedy legitimně očekávat jejich dodání. Nesplnil rovněž svoji prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., neboť se nepokusil obstarat si mince jinde, a ušlý zisk tak alespoň snížit. Odvolací soud podle názoru dovolatelky nesprávně vyložil e-mail ze dne 22. 5. 2014, který byl řádným odstoupením od smlouvy, byť nešťastně formulován. Dovolatelka měla podle § 556 o. z. ve spojení s § 2001 a § 2002 o. z. právo odstoupit od smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny, a také tak učinila. Odvolací soud měl pro tento úkon použít výkladu příznivějšího, místo toho postupoval formalisticky a stvrdil tím nepoctivé jednání žalobce. Konečně dovolatelka zpochybňuje předvídatelnost výše škody, kdy původně plánovaný prodej mincí (obou typů) měl žalobci přinést zisk v řádech statisíců, přičemž tato cena je vypočtena podle absolutního maxima ceny mincí za období od jejich emise do rozhodnutí soudu, nehledě na skutečnost, že pro tento obchod neměl žalobce splněny veřejnoprávní předpoklady (jednalo by se o neoprávněné podnikání). Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v napadené části změnil tak, že žalobu zamítne a přizná dovolatelce plnou náhradu nákladů řízení, nebo případně aby rozhodnutí v daném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 11. 2016, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 – srov. čl. II odst. 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. I když byla ve sporu aplikována ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, jejichž výklad doposud nebyl v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešen, uplatněné dovolací námitky nezakládají způsobilý dovolací důvod.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 242 odst. 3 věta první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ačkoliv dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že od uzavřené smlouvy k mincím JM neodstoupila, neformuluje v tomto ohledu právní otázku, kterou by bylo možno založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., nýbrž napadá výklad obsahu právního jednání, jímž sdělila žalobci důvod, proč mu mince nemůže dodat. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah právního jednání (dříve právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sbírka“, a dále též rozsudků tohoto soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1145/99, ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2187/99, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 časopisu Soudní judikatura, ročník 2002). Otázka, k čemu směřovala vůle žalované vtělená do textu e-mailové zprávy ze dne 22. 5. 2014, v němž odkazuje na nemožnost zaslání mincí pro jejich nedostatek, aniž používá slovního obratu o odstoupení od smlouvy pro nezaplacení objednaného zboží, je tedy skutkovým zjištěním, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí. Správnost tohoto skutkového závěru nepodléhá dovolacímu přezkumu a uplatněná námitka postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), resp. nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.

V otázce ušlého zisku, jehož povaha není ve smyslu § 2952 o. z. odlišná od téhož právního institutu v § 442 odst. 1 obč. zák., je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s použitelnou judikaturou dovolacího soudu, reprezentovanou především stanoviskem bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikovaným pod č. 55/1971 Sbírky, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, uveřejněným pod C 4027 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“). Za ušlý zisk přitom ustálená soudní praxe považuje i škodnou událostí zmařenou příležitost získat věc a následně ji výhodně prodat, jestliže poškozený prokáže, že měl reálnou možnost takovou obchodní transakci uskutečnit a že mu v tom zabránila škodná událost, za kterou odpovídá škůdce (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006, Soubor C 5785). I zde je pak otázkou skutkovou, zda žalobce měl splněny předpoklady k dosažení zisku (zda byl tzv. nastartován pravidelný běh událostí). Ani v tomto směru tedy nejsou dovolací námitky způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

Obdobně je na jedinečných skutkových zjištěních založen závěr, že žalobce neměl možnost nastalou situaci řešit náhradním způsobem, tj. zajistit si mince jinak, aby snížil rozsah majetkové újmy, tedy že neporušil povinnost tzv. generální prevence, jíž by založil částečné či plné spoluzpůsobení si vzniku škody.

Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobce neinformoval dovolatelku o svých plánech, neboť taková povinnost obecně kupujícího nezatěžuje, přičemž v situaci, kdy v průběhu několika dnů od objednávky mu dovolatelka sdělila, že mince nemůže dodat, nemělo by takové upozornění již žádný význam. Argument nevýhodnosti následného prodeje mincí pro třetí osobu je taktéž bez významu, neboť výnosnost takové akce je věcí smluvní autonomie účastníků tohoto vztahu a netýká se vztahu dovolatelky se žalobcem. Jestliže odvolací soud na dovoláním nezpochybnitelném skutkovém základě uzavřel, že prvotní příčinou nedodání mincí byla nepřipravenost žalované objednané zboží dodat, nikoliv nezaplacení kupní ceny žalobcem, není napadené rozhodnutí založeno na nesprávném výkladu § 6 o. z., a ani pro tuto otázku není přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. otevřena.

Ze všech těchto důvodů nejsou námitky žalované způsobilé založit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2019

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru