Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2474/2002Usnesení NS ze dne 22.01.2003

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.2474.2002.1
Dotčené předpisy

§ 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2474/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ H. P., a B/ M. P. zastoupených advokátem, proti žalované Obci h. m. P., zastoupené advokátem, o náhradu škody za zabranou nemovitost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 133/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2002, č. j. 18 Co 638/2001-41, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 450.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou, podanou dne 13. 8. 1999, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by žalované obci byla uložena povinnost nabídnout jim jako náhradu za jejich bývalý dům v P., jiný podobný dům, aby si mohli vybrat, nebo povinnost vydat náhradní dům za jejich dům v P., který jim žalovaná protiprávně zabrala a třetím osobám prodala. Usnesením obvodního soudu ze dne 21. 10. 1999, č. j. 12 C 133/99-5, byli žalobci vyzváni k odstranění nedostatků žaloby, zejména jejímu doplnění tak, aby obsahovala formulaci rozsudečného výroku v takovém znění, aby v případě jeho převzetí do vyhovujícího rozhodnutí byl výrok rozsudku vykonatelný, a zároveň byli vyzváni k předložení řádné plné moci udělené jejich právnímu zástupci s tím, že nebudou-li nedostatky žaloby ve lhůtě 10 dnů odstraněny, soud řízení zastaví. Protože v této lhůtě nebyla řádná plná moc předložena, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 19. 11. 1999, č. j. 12 C 133/99-8, řízení zastavil. K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2000, č. j. 18 Co 517/2000-23, toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nedostatek plné moci byl v odvolacím řízení odstraněn, avšak soud prvního stupně nezhodnotil, zda žalobci odstranili vady žaloby či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobci zásadní nedostatky žaloby neodstranili a žalobní petit je neurčitý (zejména v něm není požadovaný náhradní dům specifikován a není uvedeno znění převodní smlouvy), Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 13. 7. 2001, č. j. 12 C 133/99-35, pro neodstranění vad žaloby řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2002, č. j. 18 Co 638/2001-41, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že podání žalobců ze dne 13. 8. 1999 odmítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobců, kterým bylo zahájeno řízení, je neúplné, neboť neobsahuje přesný a určitý žalobní návrh, ze kterého by bylo nepochybné, co má být žalobcům plněno, a aby případné plnění bylo vymahatelné soudním výkonem rozhodnutí. Protože žalobci ani přes výzvu soudu nedostatky žalobního návrhu neodstranili, postupoval soud prvního stupně správně podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř., přehlédl však, že zákon po novele o. s. ř. č. 30/2000 Sb. ukládá soudu formulovat výrok nikoliv jako zastavení řízení, nýbrž odmítnutí vadného podání.

Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž uvádí, že požadují po žalované náhradu škody za zabraný dům v podobě náhradního domu obdobné hodnoty, velikosti, zahrady, a domáhají se, aby jim žalovaná nabídla ze svého majetku dům podobný jejich a převedla ho do vlastnictví žalobců, tedy požadují naturální plnění. Pokud však oba soudy dospěly k závěru o nevymahatelnosti takto formulované náhrady, upravují návrh tak, že se domáhají, „ať soud vydá rozsudek zatímní, který přizná jejich nárok na náhradu a žalované stanoví povinnost pod pokutou 100.000,- Kč, že musí nabídnout zástupci žalobců podobné nemovitosti, aby se oba účastníci vzájemně mohli dohodnout na konkrétní náhradě, kterou nejpozději do jednoho měsíce nahlásí soudu, který o tom vydá rozsudek“.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že podání žalobců ze dne 13. 8. 1999 je nesprávné, neúplné a tudíž neprojednatelné, a je otázkou, zda jimi formulovaný požadavek na náhradu lze vůbec považovat za petit; žalobci nesplnili své základní procesní povinnosti nutné k podání řádné žaloby a k jejímu kvalifikovanému projednání. Navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání žalobců jako nedůvodné.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 42 odst. 4, věty první, o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2, věty první, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobci domáhají (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).

Jak uvedl již soud prvního stupně, vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není okolnost, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem.

Podání žalobců nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) tak, jak jsou vyžadovány ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř., a nedostatky tohoto podání, které nebyly v průběhu řízení ani přes výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. To se týká zejména formulace žalobního návrhu, neboť vymezení povinností, jejichž uložení se žalobci domáhají, je natolik nepřesné a nejasné, že by převzetí takového petitu do soudního rozhodnutí způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a povinnost, která má být žalované uložena, nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobců v této věci. Pokud pak dovolatelé v dovolání formulují jiný žalobní petit, je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř. vyloučeno k tomu přihlížet, neboť žalobu nelze měnit v dovolacím řízení, jehož smyslem a účelem je přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu.

Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 375,- Kč (§ 14 odst. 3 a 4, § 15 a § 18 odst. 1, věty první). Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč, celkem tedy 450,-Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2003

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru