Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2429/2003Usnesení NS ze dne 27.01.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2429.2003.1
Dotčené předpisy

§ 238 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2429/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. Č. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 C 176/90, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2003, č. j. 22 Co 10/2003-291, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2003, č. j. 22 Co 10/2003-291, odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2001, č. j. 7 C 176/90-269, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť odvolání, jež žalobkyně podala, postrádá základní náležitosti ve smyslu § 205 o. s. ř., bez nichž je nelze věcně projednat. Žalobkyně byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2002, č. j. 7C 176/90-278, vyzvána k doplnění odvolání o uvedení toho, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo nesprávnost postupu soudu a čeho se konkrétně svým odvoláním domáhá, a byla poučena, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě doplněno, lze je podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout. Žalobkyně sice reagovala podáním ze dne 10. 5. 2002, avšak vady odvolání tímto neodstranila a odvolání nadále postrádalo základní náležitosti vymezené v ust. § 205 o. s. ř. Proto je odvolací soud podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 písm. b) a § 239 odst. 3 o. s. ř. Namítá, že ve věci rozhodoval soud vyloučený usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. Nco 1971/82, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí věci, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Obsáhle znovu popisuje okolnosti svého případu a navrhla, aby soud vydal rozhodnutí, kterým potvrdí, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitosti č. 31 v Š. a rodinného domku ve S., R. ulice č. 291, a „všechna rozhodnutí, jež tato má vlastnictví zpochybňují nebo mi je upírají, zruší“ a přisoudí jí částku 960.000,- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.

Dovolatelka sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupena advokátem (srov. § 241 o. s. ř.), avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b) a c), § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, protože je nelze zahrnout pod žádný z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., na něž dovolatelka poukazuje, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Toto ustanovení se na daný případ nevztahuje, neboť usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2003, č. j. 22 Co 10/2003-291, bylo odvolání žalobkyně odmítnuto.

Dle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, nevztahuje se však na případy, kdy usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2004

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru