Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 241/2020Usnesení NS ze dne 26.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.241.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 243b o. s. ř.

§ 218 písm. b) o. s. ř.

§ 211 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 241/2020-465

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: S. R., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Vojtěchem Peštukou, advokátem se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalované: L. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1101/1, Praha 7, o zaplacení 891 129 Kč s příslušenstvím a částky 20 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 202/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2017, č. j. 15 Co 340/2017-220, 15 Co 372/2017, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. 28 C 202/2015-135, uložil žalobkyni, aby zaplatila České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 do tří dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, který činí podle položky 1 odst. 1 sazebníku soudních poplatků 11 900 Kč a podle položky 3 písm. a) sazebníku soudních poplatků 2000 Kč a to na účet soudu. Obvodní soud pro Prahu 2 poučil žalobkyni, že nesplní-li dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto usnesení nařízení výkonu rozhodnutí. Usnesením ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, Obvodní soud pro Prahu 2 řízení zastavil z důvodu neuhrazení soudního poplatku za žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. 28 C 202/2015-185, Obvodní soud pro Prahu 2 opravil své usnesení ze dne 16. 3. 2016, č. j. 28 C 202/2015-135, podle § 164 o. s. ř. na třetím a čtvrtém řádku výroku tak, že vypustil část výroku „11 900 Kč a ve výši 2 000 Kč“ a nahradil ji správným zněním této části výroku „ve výši 44 557 Kč a ve výši 200 000 Kč“.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 15 Co 340/2017-220, 15 Co 372/2017, zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2016, č. j. 28 C 202/2015-185 (výrok II). Zrekapituloval, že žalobkyně podala dne 23. 7. 2015 žalobu, kterou se na žalované domáhá náhrady škody způsobené vytopením bytu ve výši 891 129 Kč na zničených věcech a 20 000 000 Kč na náhradu ceny zvláštní obliby. Ve lhůtě pro podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, žalobkyně doručila soudu jednak sdělení, že poplatek zaplatila, společně s dokladem o zaplacení, a jednak návrh na zrušení tohoto usnesení. Odvolací soud posoudil podání žalobkyně dle obsahu jako odvolání proti tomuto usnesení. Po právní stránce posoudil věc podle § 3, § 4 odst. 1 písm. a), § 9 odst. 1, § 9 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 29. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Vytkl soudu prvního stupně, že vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku vzorem č. 65 namísto vzoru č. 60, a proto nedošlo k řádné výzvě žalobkyně k zaplacení soudního poplatku a poučení o následcích jejímu nevyhovění. Nemohly tedy nastat okolnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Navíc žalobkyně vyměřený soudní poplatek zaplatila. Dále přisvědčil žalobkyni, že nebylo na místě vydání opravného usnesení ze dne 19. 9. 2016, č. j. 28 C 202/2015-185, soudem prvního stupně. Vyměření soudního poplatku v nesprávné výši není zjevnou nesprávností písemného vyhotovení soudního rozhodnutí, tedy zjevnou chybou v psaní, v počtech či další zjevnou nesprávností.

Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, když podání žalobkyně ze dne 22. 6. 2016 (č. l. 160) vyhodnotil jako odvolání. Žalobkyně pouze soud informovala o tom, že dne 17. 6. 2016 uhradila vyměřený soudní poplatek, a proto se domnívá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, měl podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit soud, který rozhodnutí vydal. Odvolací soud proto rozhodoval o odvolání, které žádný z účastníků řízení nepodal. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení v rozsahu výroku I zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, Nejvyšší soud vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 21, pod číslem C 154. Městský soud v Praze výrokem I usnesení ze dne 25. 7. 2017, č. j. 15 Co 340/2017-220, 15 Co 372/2017, vyhověl odvolání žalobkyně a zrušil napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelce proto nebyla způsobena žádná újma odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. Pokud se dovolatelka domáhá toho, aby usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, č. j. 28 C 202/2015-147, zrušil sám soud prvního stupně podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, je třeba uvést, že v posuzovaném případě pro dovolatelku nehraje žádnou roli, zda k jeho zrušení dojde soudem prvního stupně či soudem odvolacím.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ani zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo v poměrech dovolatelky ničeho změnit. Než bylo dovolání dovolatelky předloženo k rozhodnutí dovolacímu soudu, byla dovolatelka usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2017, č. j. 28 C 202/2015-222, vyzvána k zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 230 657 Kč a řádně poučena o následcích nesplnění této výzvy. Dovolatelka ve lhůtě stanovené v usnesení doplatek soudního poplatku neuhradila. Obvodní soud pro Prahu 2 následně vydal usnesení ze dne 31. 5. 2018, č. j. 28 C 202/2015-324, kterým řízení zastavil (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku (výrok III). Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2019, č. j. 15 Co 188/2019-370, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Právní moc rozhodnutí o zastavení řízení nastala 27. 5. 2019. Řízení je tedy pravomocně zastaveno, na což jakýkoli výsledek nynějšího dovolacího řízení nemůže mít žádný vliv.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelkou namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru