Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2303/2014Usnesení NS ze dne 23.06.2015

HeslaPřípustnost dovolání
Odměna advokáta
Náhrada škody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2303.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2961/15 ze dne 10.12.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2303/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce MUDr. J. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. 14/9, proti žalovaným 1) L. F., 2) A. F., 3) J. F., a 4) E. F., všem zastoupeným JUDr. Lenkou Smolíkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 6, Bachmačské nám. 334/6, o 66 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 299/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2014, č. j. 8 Co 1524/2011-596, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 000 Kč k rukám JUDr. Lenky Smolíkové, LL.M., advokátky se sídlem v Praze 6, Bachmačské nám. 334/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2014, č. j. 8 Co 1524/2011-596, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolání je podáno z důvodu nesprávného právního posouzení otázky nároku na náhradu škody, spočívající v nákladech řízení vynaložených v jiném řízení s jiným účastníkem, když do uvedeného řízení žalobce vstoupil v důsledku protiprávního jednání žalovaných, s tím, že na řešení této otázky spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a dovolatel namítá, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, neboť Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 9. 2013, č. j. 25 Cdo 272/2012, tuto možnost výslovně vyloučil, avšak v rozhodnutích ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1488/2012, a ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4563/2009, tuto možnost připustil.

Právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. otázka, zda v rámci náhrady škody má žalobce nárok na náhradu nákladů vynaložených na smluvní odměnu advokáta, který ho zastupoval v jiném soudním řízení, v němž mu nebyla náhrada nákladů řízení vůči protistraně přiznána, byla odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí vyřešena nejen v souladu se závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu v této věci (rozsudek ze dne 6. 9. 2013, č. j. 25 Cdo 272/2012), ale i v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009). Právní názor konstantně zastávaný v rozhodovací praxi dovolacího soudu na danou otázku není dotčen rozhodnutími, na něž dovolatel poukazuje, neboť ve věci pod sp. zn. 25 Cdo 1488/2012 bylo dovoláním napadeno usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o náhradu škody pro nedostatek podmínky řízení, a dovolacím soudem byla řešena tato procesní otázka se závěrem, že předchozí rozhodnutí v exekučním řízení o náhradě nákladů exekučního řízení nebrání projednání posléze uplatněného nároku na náhradu (tvrzené) škody, neboť nejde o totožný nárok, a neexistuje tedy překážka věci rozsouzené. Rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 4563/2009 se pak dané právní otázky netýká, neboť v něm byla řešena otázka důvodnosti nároku na náhradu ušlého zisku - ztráty úroků z vkladu zbytečně vybraného z banky a na náhradu za zbytečně zaplacenou daň z převodu nemovitosti, což je zcela jiný nárok, než je v tomto řízení požadovaná náhrada za odměnu zaplacenou advokátovi ve výši mezi nimi smluvené.

Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud se při řešení právní otázky, na niž spočívá jeho rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Dovolání tedy není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2015

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru