Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2214/2008Usnesení NS ze dne 20.10.2011

HeslaPrávní úkony
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2214.2008.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 35 odst. 2 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2214/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Oblastní nemocnice Trutnov a. s., se sídlem v Trutnově, M. Gorkého 77, IČO: 26000237, zastoupené JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Spojovací 852, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4, IČO: 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, o 633.870,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 1/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2008, č. j. 26 Co 402/2007-242, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Soni Nathové, advokátky se sídlem v Trutnově, Spojovací 852.

Odůvodnění:

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 18. 4. 2007, č. j. 5 C 1/2004-227, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 633.870,03 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalující nemocnice se po žalované zdravotní pojišťovně domáhala zaplacení nevyplacené části navýšení úhrady za poskytnutou zdravotní péči v prvním pololetí roku 2002. Pro toto období provedla žalovaná výpočet navýšení, jenž žalobkyně považuje za chybný, neboť kromě tří hodnot mezi účastníky nesporných dosadila žalovaná jako hodnotu UZZ01 (úhrady zdravotnického zařízení za první pololetí 2001) nižší částku, rozdíl mezi propočtem navýšení žalované a žalobkyně představuje částku, která je předmětem řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zdravotnické zařízení uzavřela se žalovanou zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče č. C 3690101 (dále též jen „smlouva“), v níž se žalovaná zavázala platit jí zdravotní péči formou paušální sazby s tím, že způsob výpočtu bude proveden v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 458/2001 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2002 (dále též jen „vyhláška“), a za splnění předpokladů uvedených v § 14 vyhlášky vznikne žalobkyni nárok na navýšení úhrady vypočtené podle vzorce uvedeného v příloze č. 20 vyhlášky. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi nebyla uzavřena jiná dohoda o výši úhrad, než jak ji stanovilo nařízení vlády č. 487/2000 Sb. a vyhláška; současně potvrdili, že v prvním pololetí roku 2002 byly skutečné příjmy po přerozdělení vyšší než skutečná výše výběru pojistného po přerozdělení v prvním pololetí roku 2001. Mezi účastníky je sporná výše částky, která se má dosadit do vzorce místo položky UZZ01, představující úhrady konkrétního zdravotnického zařízení za první pololetí roku 2001 vykázané zdravotnickým zařízením a uznané zdravotní pojišťovnou do 30. 9. 2001. Soud vzal za prokázané, že podle textu vyhlášky jsou pro výpočet navýšení rozhodné úhrady konkrétního zdravotnického zařízení, které jím byly vykázané a uznané zdravotní pojišťovnou do 30. 9. 2001, resp. 30. 9. 2002. Přesné dodržení vyhláškou stanoveného termínu 30. 9. 2001 či 30. 9. 2002 však pro účely stanovení výše úhrad není reálné. Soud dovodil, že naplnění účelu ustanovení o navýšení lze dosáhnout tak, že se do vzorce dosadí hodnoty za srovnatelná období, tj. prokazatelné hodnoty vykázané a uznané úhrady co nejvíce se blížící datu 30. 9. Vzhledem k datu vyúčtování za první pololetí roku 2002 (25. 11. 2002), považoval soud za odpovídající pro výši úhrady za první pololetí roku 2001 vyjít z vyúčtování vyhotoveného žalovanou dne 29. 11. 2001 včetně připojeného průvodního dopisu; žalobkyně tedy uplatnila nárok na doplatek ve výši žalované částky důvodně.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, č. j. 26 Co 402/2007-242, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zdůraznil, že podstatou sporu mezi účastníky byla otázka, zda se při stanovení výše úhrady zdravotnického zařízení za první pololetí roku 2001 (UZZ01) vychází z hodnoty bodu zvýšené ve smyslu nařízení vlády č. 487/2000 Sb. či nikoliv. Odvolací soud vyložil smluvní odkaz na spornou přílohu č. 20 vyhlášky tak, že hodnota UZZ01 představuje úhradu, na kterou mělo zdravotnické zařízení skutečně v prvním pololetí nárok. Jedině takový výklad činí z této veličiny objektivního činitele v matematickém vztahu vyjadřujícím výši navýšení úhrady za první pololetí roku 2002. V opačném případě, tj. při doslovném výkladu, by hodnota UZZ01 byla závislá na uznání zdravotní pojišťovnou a nesla by znaky libovůle ze strany zdravotní pojišťovny. Odvolací soud dovodil, že sporná položka UZZ01 představuje úhradu, na kterou zdravotnickému zařízení vznikl objektivní nárok, neboť § 2 odst. 6 nařízení vlády č. 487/2000 Sb. upravuje hodnotu bodu pro první pololetí roku 2001 a žalobkyni vznikl nárok na zvýšení hodnoty bodu okamžikem skončení prvního pololetí roku 2001. Proto je třeba v rámci úhrady, na niž vzniklo žalobci právo za první pololetí roku 2001, vycházet z hodnoty bodu zvýšené podle § 2 odst. 6 nařízení vlády č. 487/2000 Sb.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávným právním posouzením věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně (extenzivně) vyložil ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky ve spojení s přílohou č. 20 vyhlášky; podle názoru žalované definice UZZ01 nevzbuzuje žádné výkladové potíže, neboť jde o úhrady ve vazbě na sumu zdravotních výkonů, které žalobkyně poskytla pojištěncům žalované za období prvního pololetí roku 2001 a vykázala žalované k 30. 9. 2001 a které žalovaná k tomuto datu uznala jako zdravotní péči zdravotnickým zařízením řádně vykázanou a provedenou. Vytýká žalobkyni i odvolacímu soudu logický rozpor v argumentaci, jestliže vyložili odlišně definici hodnoty UZZ01 a UZZ02, přestože definice hodnoty UZZ02 by měla být ve vztahu k hodnotě UZZ01 stejná. Poukazuje na to, že navýšení úhrad podle vyhlášky není tímto předpisem umožněno a že napadené rozhodnutí představuje velmi výrazný zásah do systému veřejného zdravotního pojištění, neboť je zpochybňován či přetvářen jeden z prvků, na kterých je postaven výpočet úhrad za poskytovanou zdravotní péči, který by ve svém důsledku mohl vést k ohrožení fungování samotného systému veřejného zdravotního pojištění. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání; výklad způsobu výpočtu úhrad za zdravotní úkony dle vyhlášky nemůže být věcí zásadního právního významu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť tato vyhláška platila jen pro období od 1. 1. 2002 do 30. 6. 2002, obdobný spor tedy již v budoucnu s ohledem na změnu právního předpisu vzniknout nemůže.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 5. 2. 2008, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podmínky přípustnosti dovolání v dané věci upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle nějž je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolání je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.), a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje ty právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Žádná z otázek předložených dovolacímu soudu k přezkumu není otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Výhrady žalované k výkladu smluvního ujednání zahrnujícího ve vyhlášce definovanou veličinu UZZ01, nejsou ve skutečnosti námitkami nesprávného právního posouzení věci, nýbrž námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu. Jde totiž o zjištění obsahu ujednání, zachyceného ve smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče č. C 3690101. Zjištění obsahu právního úkonu je podle ustálené judikatury dovolacího soudu otázkou skutkovou, neboť činí-li soud z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 46/2002). Při zvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nelze správnost skutkových závěrů úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný pod č. 8/1994 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tyto závěry se uplatní i za situace, kdy smlouva obsahuje pojem, jehož obsah je třeba vyložit, zde konkrétně položka UZZ01 upravená vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 458/2001 Sb. Pro ten účel ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. či ustanovení § 266 obch. zák. formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby pochybnosti odstranil výkladem. Odvolací soud tuto úpravu respektoval, výklad provedl a předmětné smluvní ujednání vyložil způsobem, jež je předmětem kritiky ze strany dovolatelky. Jestliže je předmětem sporu, zda za úhradu uznanou pojišťovnou do stanoveného data, lze považovat i úhradu, k níž se pojišťovna nevyjádřila, jde o výklad obsahu právního úkonu obsahujícího pojem klíčový pro výpočet úhrady, a to k tíži žalované, která jej v jednání použila jako první (§ 266 odst. 4 obch. zák.). Nehledě k tomu, že zjištění obsahu právního úkonu je otázkou skutkovou, nemá rozhodnutí odvolacího soudu obecnější dopad na rozhodovací činnost soudů, neboť se týká obsahu dvoustranného právního úkonu založeného na skutkově jedinečném základě.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (633.870,03 Kč), podle § 3 odst. 1 bod 5 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 citované vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle § 18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; kromě toho jí náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., navýšených o částku 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2011

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru