Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 2068/2020Usnesení NS ze dne 10.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2068.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 2068/2020-225

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: D. A., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2, proti žalovanému: Institut klinické a experimentální medicíny, IČO 00023001, se sídlem Vídeňská 1958/9, Praha 4, o 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 152/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 30 Co 254/2019-201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 30 Co 254/2019-201, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 6. 2019, č. j. 16 C 152/2017-154, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2.000.000 Kč, jíž se žalobce domáhal na náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje řádné vymezení podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Žalobce v dovolání ze dne 20. 5. 2020 (k doplnění dovolání ze dne 10. 6. 2020 nemohlo být přihlédnuto, neboť bylo podáno po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty, srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.) nejprve cituje celé ustanovení § 237 o. s. ř. obsahující čtyři různé podmínky přípustnosti dovolání, které však nejsou navzájem slučitelné (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 458/20), a následně opakuje zákonnou dikci dvou z nich, tj. ohledně rozporu s judikaturou dovolacího soudu a ohledně otázky dosud neřešené. Ani tyto dva důvody neobstojí vedle sebe, není-li vymezeno, zda se týkají různých otázek a jakých. Dovolatel přitom neoznačuje žádnou judikaturu dovolacího soudu nebo Ústavního soudu, s níž by byly závěry odvolacího soudu v rozporu. Splnění zákonem vyžadovaných náležitostí nelze dovodit ani z obsahu dovolání, v němž dovolatel sice formuluje právní otázku vztaženou k výkladu § 2910 o. z. a k řešení postupu žalované tzv. lege artis, zároveň však svou argumentaci opírá o kritiku postupu odvolacího soudu při doplnění dokazování znaleckým posudkem, neboť se domáhá vypracování posudku zcela jiným znalcem. Nedostatek popsané náležitosti dovolání je tak podtržen vymezením nezpůsobilého dovolacího důvodu, směřujícího nikoliv k právnímu posouzení věci, nýbrž k revizi skutkových zjištění.

I z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019) a ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 8. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru