Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1727/2001Usnesení NS ze dne 14.11.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1727.2001.1
Dotčené předpisy

§ 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1727/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. G. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 12.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 11/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. dubna 2001, č. j. 40 Co 588/2000-60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 4. 4. 2000, č. j. 10 C 11/2000-44, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 12.920,- Kč s 10 % úrokem od 15. 1. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 4. 2001, č. j. 40 Co 588/2000-60, připustil zpětvzetí žaloby ohledně částky 1.430,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil, a ve zbývající části zamítavého výroku ohledně částky 11.490,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že z hlediska ust. § 33 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. není v daném případě uplatněný nárok na náhradu škody, spočívající v nákladech obhajoby, důvodný, a připustil dovolání k otázce, zda lze za škodu s nárokem na náhradu podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat pouze náklady řízení vzniklé v řízení vyvolaném nesprávným úředním postupem.

Proti tomuto rozsudku s výjimkou výroku o zastavení řízení podal žalobce dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a zejména nesouhlasí s jeho právním názorem na výklad ust. § 33 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle odst. 3 platí ustanovení § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 obdobně.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 11.490,-Kč s přísl. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, zákon (srov. § 238 odst. 2 a § 239 odst. 3 o. s. ř.) dovolání v takovém případě nepřipouští.

Z hlediska ust. § 238 a § 239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že odvolací soud ve výroku svého rozsudku rozhodl o přípustnosti dovolání v této věci. Vzhledem k ustanovení § 239 odst. 3 a § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. , které vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, nemůže být přípustnost dovolání založena výrokem odvolacího soudu, který byl vysloven v rozporu se zákonnými podmínkami stanovenými pro přípustnost dovolání v občanském soudním řádu.

Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14.listopadu 2001

JUDr. Marta Škárová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru