Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1725/2014Usnesení NS ze dne 25.03.2015

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1725.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 241a odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1725/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce O. J., zastoupeného JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Hlavní třída 1023/55, proti žalovanému T. O., za účasti ČSOB Pojišťovny, a.s., člena holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 399/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2013, č.j. 8 Co 520/2012-353, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 632.856,- Kč z titulu náhrady škody na zdraví, kterou měl utrpět dne 23. 11. 2004 při dopravní nehodě zaviněné žalovaným jako řidičem vozidla, v němž cestoval žalobce jako spolujezdec.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2013, č.j. 8 Co 520/2012-353, k odvolání žalobce potvrdil v zamítavém výroku ohledně 537.786,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2011, č.j. 32 C 339/2006-270, ve znění usnesení ze dne 5. 9. 2012, č.j. 32 C 339/2006-326, a usnesení ze dne 17. 1. 2013, č.j. 32 C 339/2006-335; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce v podaném dovolání dovozuje jeho přípustnost z ustanovení § 237 o. s. ř. a má za to, „že je třeba, aby dovolacím soudem byla vyřešena právní otázka soudů obou stupňů posouzená jinak“. Dále pouze vytýká soudům, že při dokazování „nebraly návrhy a tvrzení žalobce podpořené důkazy v úvahu a nárok žalobce v bodě III. napadeného rozsudku okresního soudu zamítly“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou nižších instancí zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaný domnívá, že žalobci již byla zaplacena úměrná částka odškodnění za následky dopravní nehody. Dokazování u soudů považuje za obsáhlé a opírající se o znalecké posouzení v oblasti medicíny. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, příp. odmítl.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelem uplatněný (nepříliš srozumitelný) požadavek, aby „dovolacím soudem byla vyřešena právní otázka soudů obou stupňů posouzená jinak“, neodpovídá žádnému z případů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (viz jednu z alternativ přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.), nepostačí k založení přípustnosti dovolání pouhá citace § 237 o. s. ř. či jeho části, nýbrž musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého dřívějšího řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 NSCR 36/2014, srov. k tomu i usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Z obsahu dovolání nevyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je napadáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci, pokud dovolatel výslovně namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu věci; takové námitky nejsou podle § 241c odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.

Vzhledem k tomu, že z obsahového hlediska nesplňuje dovolání obligatorní zákonné požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti a dovolacího důvodu, Nejvyšší soud toto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem v dovolací lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru