Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1710/2004Rozsudek NS ze dne 24.11.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1710.2004.1
Dotčené předpisy

§ 420 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 443 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 132 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 213 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1710/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) Ch. L. a b) D. L., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému: M. P., zastoupenému advokátkou, za účasti Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 41 C 31/97, o dovolání vedlejšího účastníka řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 1998, č. j. 13 Co 860/98-53, takto:

I. Dovolání do výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 1998, č. j. 13 Co 860/98-53, ohledně částky 370,- Kč a částky 794,- DEM se odmítá, ohledně částky 2.210,- DEM s příslušenstvím se zamítá.

II. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18.285,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 11. 2. 1998, č. j. 41 C 31/97-33, po připuštění změny návrhu a částečném zastavení řízení (co do částek 4.526,- Kč, 118,24 DEM včetně 21% úroku z této částky a co do 21% úroku z částek 370,- Kč a 14.476,24 DEM od 1. 12. 1996), zamítl žalobu obou žalobců na zaplacení částky 3.004 DEM s 21% úrokem z této částky od 1. 12. 1996, na zaplacení 21% úroku z částky 14.476,24 DEM od 1. 12. 1996 do 10. 2. 1997 a částky 370,- Kč a zamítl dále žalobu žalobkyně b) na zaplacení částky 381,76 DEM s 21% úrokem od 1. 12. 1996. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 6. 10. 1996 v Č. zavinil dopravní nehodu, při níž došlo ke škodě na vozidle žalobců a ke škodě na zdraví žalobkyně b). Žalobci jsou občané Spolkové republiky Německo, žalovaný je českým státním občanem. Podle ust. § 37 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, je dána pravomoc soudu a právní vztah mezi účastníky se dle ust. § 15 zákona č. 97/1963 Sb. řídí českým hmotným právem. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaný, který porušil pravidla silničního provozu a zavinil dopravní nehodu, odpovídá za škodu způsobenou žalobcům podle ust. § 420 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neshledal však důvodným : 1/ nárok na doplacení částky 2.210,- DEM za škodu způsobenou na vozidle v celkové výši tvrzené žalobci 15.000,- DEM, neboť vedlejší účastník již uhradil skutečnou škodu na voze ve výši 12.790 DEM, 2/ nárok na náhradu nákladů na převoz poškozeného automobilu do Spolkové republiky Německo ve výši 794,- DEM, když vedlejší účastník plnil již 500 DEM a žalobci neprokázali, že jim vznikla škoda v této výši, 3/ nárok na odškodnění bolestného žalobkyně b) ve výši 381,76 DEM, neboť bolestné za 35 bodů již bylo žalobkyni vyplaceno, a 4/ nárok na zaplacení 370,- Kč na náhradě nákladů na překlady lékařských zpráv vyhotovených po nehodě v Polsku, neboť nebylo prokázáno, že by škoda v této výši žalobcům vznikla v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 12. 1998, č. j. 13 Co 860/98-53, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 21% úroku z prodlení z částky 14.476,24 DEM za dobu od 1. 12. 1996 do 10. 2. 1997 a z částky 3.004,- DEM za dobu od 1. 12. 1996 do 23. 6. 1997 potvrdil, ohledně částky 381,76 DEM s 21% úrokem z prodlení od 1. 12. 1996 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a jinak jej v zamítavém výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 370,- Kč a 3.004,- DEM s 21% úrokem z prodlení od 24. 6. 1997 do zaplacení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění řízení dalšímu důkazy zjistil z faktury ze dne 10.10.1996, že žalobce a) zaplatil částku 1.294,- DEM za dopravu osobního automobilu po nehodě do SRN, a ze znaleckého posudku firmy B. a spol. z 15.10.1996, že vůz žalobců byl po nehodě zničen tak, že jeho oprava by byla neekonomická, neboť její náklady by si vyžádaly částku 40.000,- DEM, zatímco cena srovnatelného ojetého vozu činí 16.500,- DEM, a že hodnota použitelných dílů havarovaného vozu je 1.500,- DEM. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný za škodu žalobcům odpovídá, a vzhledem k tomu, že škoda způsobená na automobilu byla prokázána ve výši 15.000,- DEM (když od hodnoty srovnatelného automobilu ve výši 16.500,- DEM byla odečtena hodnota použitelných součástek na zničeném automobilu ve výši 1.500,- DEM), neshledal důvody, pro které by podle §§ 442 – 443 obč. zák. neměla být přiznána náhrada skutečně vzniklé škody v plné výši. Okolnost, že vedlejší účastník při výpočtu výše plnění ze zákonného pojištění postupoval podle svých interních směrnic, není pro soud závazná. Obdobně odvolací soud neshledal důvody pro omezení náhrady nákladů za odtah poškozeného vozu do místa bydliště žalobců, když náklady na odtahovou službu byly prokázány ve výši 1.294,- DEM. Z titulu zákonného pojištění vedlejší účastník na tyto dva nároky žalobcům uhradil 12.790,- DEM a 500,- DEM, zbývá tedy doplatit částku 3.004,- DEM s úroky z prodlení od dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému (24. 6. 1997), neboť žalobci neprokázali, že by jej k náhradě škody vyzvali dříve. Odvolací soud dále shledal důvodným nárok na náhradu nákladů vynaložených na překlad lékařských zpráv o zraněních utrpěných při nehodě z jazyka polského do německého (370,- Kč), neboť tyto náklady byly nezbytné, aby žalobci mohli tyto zprávy předložit svému ošetřujícímu lékaři. Protože nároku žalobkyně b) na náhradu bolestného ve výši 381,76 DEM s úrokem z prodlení nebyl v dosavadním řízení spolehlivě prokázán a v tomto směru bude zřejmě třeba řízení doplnit, v tomto rozsahu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 370,- Kč a 3.004,- DEM s 21% úrokem z prodlení, napadl vedlejší účastník dovoláním. Namítá, že výrok ohledně úroku z prodlení není jednoznačný a jestliže se úroky z prodlení vztahují k oběma uvedeným částkám, neměl soud úrok z prodlení z částky 370,- Kč přiznat, neboť v tomto rozsahu vzali žalobci žalobu výslovně zpět. Ohledně částky 370,- Kč za překlady z polštiny do němčiny sice nemá smysl vést spor, nicméně dovolatel pokazuje na to, že se žalobci měli nechat vyšetřit lékařem hned po nehodě na území České republiky. Pokud jde o částku 794,- DEM na náhradě za odtah vozidla, dovolatel uvádí, že praxe pojišťoven i zahraničních byla taková, že byl hrazen odtah zničeného vozu do nejbližšího autoservisu za hranicemi. Soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda nebylo možné auto zpojízdnit a zda náklady vynaložené na odtah byly ekonomické. Poukazuje na to, že žaloba byla podána v době, kdy šetření pojišťovny ohledně nároků žalobců nebylo ještě zcela ukončeno a probíhaly další platby. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil rozsah a výši náhrady škody na vozidle, když vycházel ze znaleckého posudku, vypracovaného z iniciativy žalobce, v němž je částkou 1.500,- DEM bez bližšího zdůvodnění určena hodnota zbytků vozidla, použitelných na náhradní díly, zatímco výpočet výše plnění, předložený vedlejším účastníkem, obsahuje přesné zdůvodnění výpočtu, a tento výpočet má stejnou důkazní sílu jako znalecký posudek. Namítá, že i v SRN platí, že cenu zbytků vozidla je třeba hodnověrně prokázat, a to uvedením nabídky alespoň tří na sobě nezávislých subjektů (firem) a z nich pak pro stanovení obecné ceny prodejních zbytků vozu by musela být vybrána ta nejvyšší. Tento postup je uplatňován v celé Evropě, proto postup odvolacího soudu, který vycházel z ocenění ve znaleckém posudku, se jeví „poněkud pokoutně“. Tím, že důkazu ve prospěch žalovaného soud odňal hodnotu důkazní síly, pominul rozhodné skutečnosti a neoprávněně zvýhodnil jednoho z účastníků. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, případně i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný vyjádřil souhlas s dovoláním podaným vedlejším účastníkem a plně se s ním ztotožnil. Doplňuje, že před podáním žaloby jej žalobci nekontaktovali, náhradu škody po něm nepožadovali a to, že ji požadují, se dověděl až v červnu roku 1997, kdy mu byla soudem zaslána žaloba.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že napadené rozhodnutí soudu považují za správné, neboť zaplacení částek 370,- Kč a 794,- DEM v řízení prokázali, tyto částky vynaložili účelně a v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním odpůrce. Rozsah a výše škody na vozidle byla posouzena správně a v souladu s ust. § 442 a 443 obč. zák., soud vyšel z důkazu znaleckým posudkem, a skutečnost, že vedlejší účastník při výpočtu odškodnění postupoval podle svých směrnic, není pro soud závazná. Žalobci mají nárok na náhradu celé skutečné škody. Dovolání považují za zjevně bezdůvodné a navrhli, aby bylo zamítnuto.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. 12. 1998, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že dovolání není zčásti přípustné a ve zbytku není důvodné.

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst.1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ). Podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.

Předmětem dovolání jsou nároky žalobců proti žalovanému ve výši 370,- Kč (náhrada nákladů na překlady zdravotní dokumentace), 794,- DEM (náhrada nákladů na odtah vozidla) a 2.210,- DEM (náhrada škody na vozidle). Přípustnost dovolání proti výrokům o jednotlivých nárocích je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o nich bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím.

Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by dovoláním napadené rozhodnutí trpělo vadami uvedenými v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.

Pokud dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn co do částky 370,- Kč (za překlady) a částky 794,- DEM (za odtah vozu), je zřejmé, že směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o dvou nárocích na peněžité plnění, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání je proto v tomto rozsahu vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Námitky ohledně formulace výroku o úrocích z prodlení z částky 370,- Kč jsou bezpředmětné, neboť výrok odvolacího soudu odpovídá předmětu řízení vymezenému žalobci, kteří přiznání úroků z prodlení z částky 370,- Kč nepožadovali.

Dovolání proti výroku o platební povinnosti žalovaného ve výši 2.210,- DEM je přípustné podle § 238 odst.1 písm. a/ o. s. ř. Dovolatel vytýká soudu, že nesprávně posoudil výši škody na automobilu, když hodnotu zbytků vozidla, použitelných na náhradní díly, zjistil ve výši 1.500,- DEM ze znaleckého posudku předloženého žalobci a nerespektoval výpočet vedlejšího účastníka podle české metodiky. Napadá skutkové zjištění, k němuž soud dospěl na základě hodnocení provedených důkazů, a uplatňuje tak dovolací důvod podle ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Odvolací soud doplnil řízení provedením důkazu spisem Policie ČR, dopravního inspektorátu v K., sp. zn. ORKA-1620/DI-1996, znaleckým posudkem firmy B. a spol. ze dne 15. 10. 1996 a likvidačním spisem škody vedlejšího účastníka, a opatřil si tak v souladu s ustanovením § 213 o. s. ř. pro hodnocení důkazů podklady rovnocenné s podklady, z nichž vycházel soud prvního stupně. Jestliže při stanovení hodnoty prodejných zbytků vozidla, od níž se odvíjí výše škody vzniklé na voze, vycházel odvolací soud z listinného důkazu - odborného posudku, nelze mu vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly a které nemají oporu v obsahu spisu, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, a nelze ani dovodit, že by v jeho hodnocení důkazů byl logický rozpor, a správný je i jeho právní názor, že žalobci mají nárok na náhradu skutečné škody v plné výši, v jaké jim vznikla v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovaným.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. není naplněn.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce v rozsahu, ve kterém není přípustné, odmítl podle § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a ve zbývajícím rozsahu je zamítl podle § 243b odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci a žalovaný nemají vůči sobě navzájem na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a vedlejší účastník je povinen nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení, sestávající z částky 18.210,- Kč (náhrada za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby, určená podle ust. § 10 odst. 3, § 3 odst. 6, § 3 odst. 1 bodu 5., zaokrouhlená podle ust. § 16 odst. 2 a snížená na polovinu podle ust. § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a částky 75,- Kč (náhrada hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2004

JUDr. Marta Škárová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru