Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1646/2013Usnesení NS ze dne 30.09.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1646.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1646/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1246/1, proti žalovaným 1) M. Č., zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 1, 2) K. S., a 3) M. Č., o vydání věci a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 804/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2012, č. j. 44 Co 327/2011-426, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 C 804/96-356, zamítl žalobu o vydání 84 kusů barevných diapozitivů, všem žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 46.200,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 163.800,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je autorem i vlastníkem požadovaných diapozitivů s erotickou tématikou a že původní žalovaný J. Č. (v průběhu řízení zemřel a na jeho místo vstoupili do řízení jeho právní nástupci) je od poloviny ledna 1995 neprávem zadržoval; protože se však nepodařilo prokázat, že by je žalovaný měl skutečně u sebe, byla žaloba na vydání věci zamítnuta. Návrhu žalobce na zaplacení částky 210.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody soud částečně vyhověl a při určení její výše vyšel z částky 550,- Kč za jeden snímek, která představuje částku, za kterou mohl být podle úvahy soudu v lednu 1995 každý snímek zpeněžen formou „odměny za vydání v časopisech zvláštního určení“. Námitku promlčení neshledal soud důvodnou.

Krajský soud v Brně k odvolání žalobce, první žalované a třetího žalovaného rozsudkem ze dne 5. 12. 2012, č. j. 44 Co 327/2011-426, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byla žaloba o zaplacení 163.800,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, ve výroku ohledně částky 46.200,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o vlastnickém právu žalobce k předmětným diapozitivům, o obsahu závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, včetně z něj vycházející povinnosti žalovaného požadované diapozitivy vrátit. Podle něj ale soud prvního stupně dostatečně nezvážil charakter předmětných diapozitivů, neboť samotná jejich hodnota je nulová (použitý filmový materiál má zanedbatelnou hodnotu) a finanční přínos by z nich mohl plynout pouze ve formě autorského honoráře, pokud by došlo k uveřejnění pořízených snímků. Náhradu ušlého zisku však žalobce nepožadoval (takový nárok ze skutkových tvrzení vylíčených v žalobě nevyplýval).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo v části změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, a z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., protože napadené rozhodnutí v části potvrdilo rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání pak odůvodnil tím, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], dále nesprávným právním posouzením věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a konečně i tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241a odst. 3 o.s.ř.]. Úvaha odvolacího soudu o nulové hodnotě předmětných diapozitivů je principiálně vadná, protože pro každou věc na světě existuje skupina lidí, kteří o ni mají zájem. Kromě toho se ve smyslu § 2 autorského zákona jedná o hmotný substrát autorského díla, jehož hodnota není dána materiálem, ale myšlenkou. Odvolacímu soudu vytýká také to, že ačkoli v řízení bylo provedeno dokazování dvěma znaleckými posudky, množstvím listin a výslechy znalců a svědků, při určení výše škody nesprávně aplikoval ustanovení § 136 o.s.ř. Z důkazních prostředků sice vyplývají rozdílné částky, nikdy však nejsou nulové. Navrhl proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, kde předpokládá zpracování revizního znaleckého posudku.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 3. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Směřuje-li dovolání zčásti proti výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 46.200,- Kč s příslušenstvím, je v tomto rozsahu ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. nepřípustné a dovolací soud se v tomto rozsahu nemůže zabývat opodstatněností dovolacích námitek ve vztahu k hodnotě předmětných diapozitivů.

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. proti potvrzujícímu výroku nejsou naplněny, protože zamítavým výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně 163.800,- Kč s příslušenstvím, který byl napadeným rozhodnutím soudu odvolacího potvrzen, soud prvního stupně nerozhodl jinak, než ve svém předchozím zamítavém rozhodnutí.

Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Polemizuje-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu o nulové hodnotě předmětných diapozitivů (ten se ovšem projevil v zamítavém výroku, proti němuž není dovolání ze zákona přípustné) a namítá-li, že odvolací soud nevzal v potaz provedené dokazování k otázce tržní zhodnotitelnosti diapozitivů, nereflektoval závěry znaleckých posudků a nevyužil možnosti vyžádat si revizní znalecký posudek, pak vlastně tvrdí, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K tomuto dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. však nelze v řízení, kde je dovozována přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout. Uplatněné námitky dovolatele tudíž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemohou a dovolání není ani v tomto ohledu přípustné.

Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2013

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru