Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1643/2018Usnesení NS ze dne 25.07.2018

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1643.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3576/18 ze dne 18.12.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1643/2018-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: P. R., zastoupený Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem Brněnská 104/27, Miroslav, proti žalovanému: Zemědělské družstvo Jiřice u Miroslavi, se sídlem Jiřice u Miroslavi č. p. 147, IČO 00142701, zastoupené JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, o 59.265 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 195/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. 17 Co 43/2017-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.598 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Boženy Kristiánové, advokátky se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č. j. 17 Co 43/2017-90, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 2016, č. j. 11 C 195/2016-48, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 59.265 Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce se domáhal náhrady škody, kterou mu měl způsobit žalovaný postřikem na svých pozemcích, který byl následně větrem a prachem zanesen na jeho sousední pozemek, kde choval koně. Žalovanou částku představují náklady vynaložené na likvidaci krmného ječmene a ovsa ve výši 51.000 Kč, na zajištění nekontaminovaného krmiva pro koně ve výši 4.000 Kč a za rozbor vzorku pastevního porostu ve výši 4.265 Kč. Žalobce však ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázal základní předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 obč. zák., když z provedeného rozboru pastevního porostu jílku anglického bylo zjištěno pouze „mírné anorganické znečištění“ a z úředního záznamu Policie ČR nevyplynulo žádné protiprávní jednání žalovaného.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, zda jím uplatněné náhrady nákladů při preventivním odstranění hrozící škody dle § 415 obč. zák. a § 2900 o. z. jsou oprávněné, s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1360/2003, a posoudil jeho nárok podle § 420 a násl. obč. zák., ačkoliv likvidací kontaminovaného ječmene a ovsa, zajištěním náhradního krmiva a vyhodnocením vzorku pastevního porostu preventivně odvracel hrozící škodu na zdraví jeho koní. Dovozuje, že se jednalo o náklady účelně vynaložené při preventivním odvracení hrozící škody podle § 415 a násl. obč. zák. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobce nevymezil právní otázku, při které se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho námitky směřují do posouzení skutkového stavu a hodnocení důkazů, nikoliv do právního posouzení. Navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u každého uplatněného nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto jedním rozsudkem (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Předmětem řízení před odvolacím soudem byly nároky, z nichž žádný kromě nároku na zaplacení 51.000 Kč (likvidace krmného ječmene a ovsa) nepřevyšuje 50.000 Kč. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000 Kč je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje. Ve vztahu mezi účastníky se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, neboť předmětem řízení není plnění ze spotřebitelské smlouvy, nýbrž nárok na náhradu škody (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2936/2015).

Pokud jde o částku 51.000 Kč, námitky uplatněné v dovolání zcela postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale v podstatě proti zjištěnému skutkovému stavu, z něhož vycházely soudy obou stupňů. Jestliže žalobce v řízení neprokázal, že by žalovaný byl zdrojem jakéhokoliv znečištění jeho pozemku, a neprokázal ani samotné znečištění, pak posouzení oprávněnosti jeho nároku na náhradu jeho výdajů je pouze otázkou hypotetickou.

Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn. Důvod dovolání má dovolatel podle § 241a odst. 3 o. s. ř. vymezit tak, že uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Avšak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nelze založit nesouhlasem se skutkovými závěry či skutkovým tvrzením. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nejsou totiž předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání. Navíc otázkou předloženou dovolacímu soudu k řešení se dovolatel v podstatě domáhá plného přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu včetně skutkových závěrů a nejedná se ani o odklon v právním názoru od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1360/2003, a to právě pro rozdílný skutkový stav, jak se podává z uvedeného rozhodnutí, v němž šlo o situaci, že žalovaná obec při výstavbě sídliště porušila stavební předpisy, následkem toho došlo k sesuvu půdy na sousední pozemek žalobce a nadále hrozilo soustavné splachování zeminy na jeho pozemek.

Jak vyplývá z uvedeného, dovolání žalobce není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokátky ve výši 3.500 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 4.598 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 7. 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru