Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 162/2003Usnesení NS ze dne 27.05.2003

HeslaÚčastníci řízení
KategorieA
Publikováno3/2004 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.162.2003.1
Dotčené předpisy

§ 93 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

25 Cdo 162/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce A. T., bytem Spolková republika Německo, zastoupeného advokátkou, proti žalované M., spol. s r.o., zastoupené advokátem, za vedlejšího účastenství ČP a. s., na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 144/96, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2002, č. j. 18 Co 582/2001-188, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 9. 12. 1998, č. j. 11 C 144/96-65, zamítl žalobu na zaplacení částky 19.586,08 DEM s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 1999, č. j. 18 Co 242/99-85, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 4. 2000, č. j. 11 C 144/96-100, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.896,52 DEM s příslušenstvím, ohledně částky 14.689,53 DEM s příslušenstvím žalobu zamítl, ohledně částky 5.854,68 DEM s příslušenstvím řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2001, č. j. 18 Co 550/2000-137, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení změnil tak, že nárok žalobce je co do základu opodstatněn v rozsahu 20 % s tím, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v dalším řízení před soudem prvního stupně konečným rozsudkem; ve výroku o zastavení řízení zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 6. 2001, č. j. 11 C 144/96-166, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.517,22 DEM s příslušenstvím, ohledně částky 18.068,86 DEM s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání vedlejšího účastníka Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2002, č. j. 18 Co 582/2001-188, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 775,74 EURO s příslušenstvím, potvrdil jej ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala ČP, a. s., za ČKP jako vedlejšího účastníka „na straně a ve prospěch žalovaného“ dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření s poukazem na správnost napadeného rozhodnutí navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna. Na straně vedlejšího účastníka přitom jednal s ČP, a. s. (dne 8. 10. 1997 vstoupila do řízení), neboť ačkoliv její práva a povinnosti vzniklé ze zákonného pojištění přešly dnem 1. ledna 2000 podle § 29 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), na ČKP, nepřichází u vedlejšího účastníka (§ 93 o.s.ř.) v úvahu procesní nástupnictví z titulu singulární sukcese a k vystoupení ČP, a. s., z řízení nedošlo.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván i v právní teorii (viz. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.).

V posuzovaném případě podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud ČR proto takové dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalobci v dovolacím řízení za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání, v němž se vyjadřuje k věci samé a otázku přípustnosti dovolání opomíjí, považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2003

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu

Odůvodnění:

V Brně 27. květen 2003

Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru