Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1604/2020Usnesení NS ze dne 28.01.2021

HeslaPoučovací povinnost soudu
Vady podání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1604.2020.1
Dotčené předpisy

§ 43 odst. 1 o. s. ř.

§ 43 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1604/2020-944

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: A. D., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou se sídlem Kovářská 1169/17, Praha 9, proti žalované: MONETA Money Bank, a. s., IČO 25672720, se sídlem Vyskočilova 1442/1b, Praha 4, o neurčité podání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 24/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Co 154/2018-304, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Co 154/2018-304, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 92 C 24/2018-283, a se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2018, č. j. 92 C 24/2018-283, odmítl žalobu ze dne 18. 7. 2018 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl podle § 43 odst. 1 o. s. ř. usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 92 C 24/2018-11, vyzván, aby návrh na zahájení řízení doplnil a opravil tak, aby obsahoval náležitosti požadované ustanoveními § 42 odst. 4 a § 79 o. s. ř., neboť návrh je nejasný, neurčitý a neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Přestože byl žalobce poučen o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě, reagoval podáním ze dne 24. 9. 2018, jímž však žalobu o potřebné náležitosti nedoplnil, a v řízení proto nebylo možné pro přetrvávající nedostatky žaloby pokračovat.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Co 154/2018-304, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že i po řádné výzvě soudu zůstala žalobní tvrzení nesrozumitelná a žalobce nespecifikoval konkrétní způsob zásahu žalované do jeho osobnostních práv, zejména neuvedl následky takového zásahu ani konkrétní důkazy, kterými mají být jeho tvrzení prokázána. Žalobce nedoručil soudu žádnou přílohu, která by mohla být soudem zkoumána, soud přitom není povinen ani oprávněn nahrazovat skutková tvrzení účastníků. Protože žaloba vykazovala vady, které bránily jejímu projednání, soud prvního stupně správně žalobce nejprve vyzval k odstranění vad a následně žalobu odmítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v otázce procesního práva, která podle jeho názoru nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a sice zda poučení účastníka nezastoupeného advokátem ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř., které pouze cituje zákonný text, je řádným poučením soudu. Odkazuje přitom na komentářovou literaturu, podle které má být poučení formulováno tak, aby odpovídalo konkrétní situaci v řízení a aby jej účastník byl schopen pochopit. Žalobce mohl přitom vady podání pochopit až z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Protože se mu nedostalo řádného poučení, byla mu odňata možnost jednat před soudem. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení procesně právní otázky dostatečného poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.

Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzve předseda senátu usnesením účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu povinnost pokusit se odstranit nedostatky podání spočívající v jeho nesrozumitelnosti, neurčitosti či absenci stanovených náležitostí, předtím než podání odmítne (v případě, že se jím zahajuje řízení) nebo k němu nebude přihlížet. Usnesení, kterým je účastník k odstranění vad podání vyzván, musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesrozumitelné, neurčité nebo neúplné, dále poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a konečně poučení o následcích, pokud tak účastník v soudem stanovené lhůtě neučiní. Tuto svou povinnost soud splní jen v případě, že účastníka konkrétně poučí, jak je třeba opravu provést (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4542/2007, publikované pod C 5784 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“). Nedostatečným je obecné poučení, aby účastník „doplnil vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo zřejmé, o co opírá svůj nárok“; aby uvedl „jakou právní skutečností, případně jakým právním úkonem je nárok založen“; aby formuloval „své nároky tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá“; aby upravil „žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný“ atd., jestliže mu nebylo konkrétně vysvětleno, v čem spočívají vady podání, proč soud považuje podání za neúplné, nesrozumitelné či neurčité, a nebyl poučen, jak má podání doplnit nebo opravit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 609/2010, Soubor C 10380). Dostatečným obsahem výzvy není ani pouhý demonstrativní výčet skutečností, o které je nutné žalobu doplnit, a soud přitom musí brát v úvahu rovněž to, že účastníci nemusejí být v řízení před soudem prvního stupně zastoupeni advokátem, a proto výzva musí být zcela jednoznačná a srozumitelná i pro osobu, která nemá právnické vzdělání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2287/2007). Konečně výzva k opravě nebo doplnění žaloby nemůže být formulována toliko slovy zákona, ale musí vystihovat, co konkrétně v daném případě činí z žaloby nesprávné nebo neúplné podání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1574/2005, Soubor C 3945).

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy vyplývá, že výzva musí být natolik adresná a srozumitelná, aby z ní i účastník nezastoupený advokátem seznal, v čem vada jeho žaloby spočívá a jak má její nedostatky napravit. Limit konkrétnosti je dán tím, že soud účastníka poučuje pouze o procesních právech a povinnostech a nesmí zasahovat do hmotného práva (nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03). Tento názor zastává rovněž odborná literatura, výstižně například názorem, že „soud je povinen adresně, konkrétně a způsobem odpovídajícím právnímu vědomí účastníka signalizovat mu, že jeho podání trpí vadami, a dát mu i návod, jakým způsobem je má odstranit, chce-li, aby se jím soud zabýval s odpovídajícími procesními a hmotněprávními důsledky. Akcent na srozumitelnost a poučení ´šité na míru´ každého účastníka je důležitý, protože forma a obsah výzvy k odstranění vad také bezprostředně souvisí s ústavním právem účastníka na spravedlivý proces.“ (Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář, Kniha I. § 1 – 78g občanského soudního řádu. 3. vydání. Praha. Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 321). Obdobně dovozuje též Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 225, že v usnesení je třeba uvést, jakým způsobem má být podání opraveno nebo doplněno (k tomu rovněž NS 21 Cdo 370/2002). Při tomto musí soud uvést konkrétní postupy, jaké má účastník učinit, a konkrétní údaje, které je třeba opravit nebo doplnit.“

Z uvedeného je zřejmé, že nemůže obstát taková výzva soudu k odstranění vad žaloby, která pouze opisuje obecné znění zákona a paušálně účastníkovi sděluje, že podání je vadné a že má doplnit zákonné náležitosti bez vztahu ke konkrétnímu případu. Taková výzva totiž sice formálně vzato odpovídá dikci zákona, avšak ve většině případů neplní požadovaný účel, neboť nevede k odstranění nedostatků, resp. nedává účastníku dostatečně srozumitelný návod, jak má nedostatky odstranit, aby nemusel nést negativní následek v podobě odmítnutí žaloby. Na to, že v nyní posuzovaném případě žalobce z výzvy soudu prvního stupně nepochopil, v čem spočívá nedostatek žaloby a jakým způsobem ji má opravit, ostatně poukázal i odvolací soud ve svém rozhodnutí. Právě ve výzvě k odstranění nedostatků totiž mělo být obsaženo (jak uvádí odvolací soud), že žalobce má specifikovat konkrétní způsob zásahu žalované do jeho osobnostních práv, zvláště pak následky takového zásahu, a důkazy, kterými mají být tyto skutečnosti prokázány. Soud prvního stupně konkrétně neuvedl, jakými vadami žaloba trpí, jestliže pouze zcela obecně žalobci sdělil, že jeho podání neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti žaloby. Lze tedy uzavřít, že v projednávané věci výzva soudu prvního stupně obsahovala strohý výčet zákonných náležitostí podání a neurčité konstatování, že žaloba je neobsahuje, aniž by vysvětlovala žalobci, jakým způsobem má výzvě vyhovět; byla tak ve své podstatě nedostatečná a na jejím základě nebylo možné žalobu odmítnout. Pokud odvolací soud přes své jinak přiléhavé názory považoval tuto výzvu za dostatečnou, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Protože je dovolací důvod naplněn, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.)

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru