Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1507/99Rozsudek NS ze dne 30.01.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1507.99.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1507/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. B. Č., zastoupenému advokátem, o 23.670,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 5/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1999 č. j. 11Co 96/98 - 53, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1999 č. j. 11 Co 96/98 - 53 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 13. 11. 1997 č. j. 10 C 5/97 - 25 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 23.670,60 Kč a dále rozhodl o náhradě nákladů. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 16. 4. 1993 pod č. 686055 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-110 Standard, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 1.299,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 25. 4. 1993 do 25. 3. 1995 v určené výši v DEM přepočtem na Kč dle kurzovního lístku ČNB podle kurzu valuta-prodej v den platby. Účastníci dále ujednali, že v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu podle § 544 obč. zákoníku ve výši 25 % smluvní ceny zboží. Žalovaný žádnou splátku nezaplatil a dopisem ze dne 27. 4. 1993 požádal o zrušení kupní smlouvy. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní, i když její písemné vyhotovení podepsal jen žalovaný, a nikoliv také jeho manželka. Podle závěru okresního soudu smlouva neobsahuje žádné výslovné ujednání o možnosti kupujícího (žalovaného) od smlouvy odstoupit; vzhledem k tomu, že od smlouvy neodstoupil ani žalobce, smluvní vztah mezi účastníky nadále trvá, a žalobce se tedy důvodně domáhá zaplacení kupní ceny.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 2. 1999 č. j. 11 Co 96/98 - 53 změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišným závěrům právním. Podle jeho názoru byla možnost odstoupení od smlouvy dohodnuta i ve prospěch kupujícího, a to na základě ujednání, podle kterého "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle § 544 obč. zákoníku ve výši 25 % smluvní ceny zboží". Je-li dále na str. 2 formuláře smlouvy uvedeno, že "žádost o zrušení smlouvy musí být kupujícím podána písemně na centrálu firmy s tím, že kupující bude o stanovisku firmy písemně vyrozuměn v zákonné lhůtě", a bylo-li dopisem žalovaného ze dne 22. 4. 1993, adresovaným žalobci do jeho centrály v Č., prokázáno, že žádal o zrušení kupní smlouvy, pak žalovaný postupoval v souladu s textem kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že z dopisu žalobce ze dne 27. 4. 1993, jímž reagoval na zmíněný dopis žalovaného, nevyplývá jeho nesouhlas (..."žádná odmítavá reakce na zrušení smlouvy") dovodil dále odvolací soud, že žalovaný písemně smlouvu jednostranně zrušil (od smlouvy odstoupil). Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění ze smlouvy, která byla platně zrušena.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ust. § 241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., v němž nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že smlouva uzavřená mezi účastníky obsahuje výslovné ujednání o tom, že by žalovaný jako kupující byl oprávněn od smlouvy odstoupit. Namítá, že odvolacím soudem akceptovaná ujednání, podle nichž "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu" a že "žádost o zrušení kupní smlouvy kupujícím musí být podána písemně na centrálu firmy", nikterak o případné možnosti žalovaného (kupujícího) od smlouvy odstoupit nevypovídá, přičemž odvolací soud svůj opačný názor ve svém rozhodnutí ani logicky nezdůvodnil. Podle názoru dovolatele je třeba tato ujednání jazykovým a logickým výkladem vyložit tak, že kupující má možnost navrhnout odstoupení od smlouvy, tedy učinit nabídku k dohodě o odstoupení od smlouvy, ke které je však třeba souhlasného prohlášení prodávajícího. Dovolatel má tedy za to, že žalovaný od kupní smlouvy neodstoupil a smlouva tak nebyla zrušena; právní závěr odvolacího soudu, že žaloba o zaplacení kupní ceny není důvodná, je proto nesprávný. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle § 240 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( § 241 odst. 1 o.s.ř.) a že podle § 238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. je dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm.b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je po obsahové stránce dovolatel vymezil. Vady řízení uvedené v § 237 odst. 1 o.s.ř.( které v dovolání nebyly namítány), ani jiné vady řízení se z obsahu spisu nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Ve smyslu ust. § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Podle § 48 odst. 1 obč. zákoníku může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

Pokud oprávnění od smlouvy není založeno zákonem, jako je tomu v daném případě, lze možnost odstoupení dohodnout. Přitom není rozhodující, zda písemné ujednání účastníků o možnosti odstoupení je obsaženo přímo v kupní smlouvě, nebo v její příloze. Podstatné je jen to, zda projev vůle obou účastníků ( písemný) směřoval ke sjednání možnosti kupní smlouvu zrušit. Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu. Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektní již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.

S názorem odvolacího soudu, že předmětná smlouva účastníků obsahuje ujednání o možnosti jednostranného odstoupení od smlouvy pro kupujícího, se dovolací soud ztotožňuje.

Ujednání účastníků obsažené v předmětné kupní smlouvě ze dne 16. 4. 1993, podle kterého "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % smluvní ceny", nelze totiž vyložit (§ 35 odst. 2 obč. zák.) jinak, než že tato možnost ve prospěch kupujícího (s následkem zaplacení majetkové sankce) dohodnuta byla, neboť pojem zrušení smlouvy je občanským zákoníkem běžně užíván (srov. např. § 48 odst. 2, § 457, § 507 odst. 1, § 518, § 648 odst. 2 obč. zák.). Zamýšlený účinek zrušení smlouvy nastává zrušovacím projevem, kterým je odstoupení od smlouvy jako jednostranný právní úkon. Pojmu zrušení uvedenému ve smlouvě lze proto rozumět jen v tom smyslu, že kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího.

Příloha ke kupní smlouvě (str. 2 smlouvy) pak obsahuje další ujednání účastníků, podle nějž "žádost o zrušení smlouvy musí být kupujícím podána písemně na centrálu firmy s tím, že kupující bude o stanovisku firmy písemně vyrozuměn v zákonné lhůtě". Za použití vykládacího pravidla dle § 35 odst. 2 obč. zák. lze toto ujednání vyložit jen tak, že jde o dohodnutou možnost zrušení kupní smlouvy dvoustranným právním úkonem účastníků (dohodou), který předpokládá písemnou žádost kupujícího o zrušení smlouvy adresovanou na centrálu firmy žalobce a souhlas žalobce s touto žádostí.

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že dne 22. 4. 1993 zaslal žalovaný do sídla žalobce dopis, jehož celý obsah zní : " Vážení přátelé, dne 16. 4. 1993 jsem byl náhodně přizván do rodiny souseda k předvádění vašeho sortimentu (pí S.). Při dojednávání event. koupi nedali vaši zástupci jakoukoliv časovou možnost na detailnější prověření podmínek s ostatními členy rodiny-jedná se o rodinný, poměrně nákladný předmět. Na druhé straně jsem nechtěl zbytečně komplikovat situaci a vzájemně se okrádat o čas. Bohužel po prodiskutování celé záležitosti nevyšly všechny předpoklady, s kterými jsem uvažoval, a na základě toho žádám v souladu s podmínkami uvedenými v příloze o zrušení kupní smlouvy č. 686055 ze dne 16. 4. 1993 na jméno Ing. B. Č., H. 1876, R." K tomuto dopisu sdělil žalobce žalovanému dopisem ze dne 27. 4. 1993 následující: " Vážený pane inženýre, k Vašemu dopisu ze dne 22. 4. 1993 sdělujeme, že uzavřením kupní smlouvy č. 686055 jste se zavázal vedle jiného i k zaplacení majetkové sankce, která je v případě odstoupení od smlouvy účtována a vymáhána. Ve výjimečných případech umožňuje firma Z. odklad splátek až o 6 měsíců..... Uvedené řešení pomůže překlenout Vaše nesnáze a dosáhnout splnění kupní smlouvy. Můžeme však k němu přistoupit, jen jestliže Vaši písemnou žádost o odložení splátek obdržíme do 10. 5. 1993. Jinak platí sankce, jak stanoveno ve smlouvě".

Pokud tedy odvolací soud dovodil, že dopis žalovaného ze dne 22. 4. 1993 lze - za stavu, kdy z odpovědi žalobce ze dne 27. 4. 1993 nevyplývá nesouhlas žalobce se zrušením smlouvy (..."žádná odmítavá reakce na zrušení smlouvy") - považovat za jednostranné odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného, jde o závěr nesprávný. S ohledem na obsah tohoto dopisu žalovaného nelze totiž mít za to, že by tento jeho úkon připouštěl jiný výklad, než že žalovaný projevil vůli dosáhnout zrušení uzavřené kupní smlouvy na základě dvoustranného právního úkonu. Jazykový projev vyjádřený v dopise žalovaného ze dne 22. 4. 1993 je v tomto směru jednoznačný a nezanechává žádné pochybnosti. Úmysl (vůli) zrušit smlouvu jednostranným právním úkonem nejenže v něm žalovaný neprojevil, ale takový výklad psaného projevu neodpovídá ani gramatickému a logickému významu použitých slov (..žádám v souladu s podmínkami uvedenými v příloze o zrušení kupní smlouvy č. 686055 ze dne 16. 4. 1993). V daném případě je tedy tvrzená vůle žalovaného zrušit smlouvu jednostranným právním úkonem v rozporu s jeho jazykovým projevem ve zmíněném dopise vyjádřeném a výkladem pak nelze obsah tohoto právního úkonu doplňovat či dokonce měnit; žalovaný jím sice chtěl dát najevo, že jeho úmyslem je dosáhnout zrušení smlouvy, avšak obsah projevu jeho vůle nelze ani za použití ust. § 35 odst. 2 obč. zák. vyložit tak, že směřoval k jednostrannému odstoupení od smlouvy (k němuž není třeba souhlasu adresáta). Dopisem žalovaného ze dne 22. 4. 1993 tedy k jednostrannému odstoupení od smlouvy (§ 48 odst. 1 obč. zák.) žalovaným s následkem uvedeným v ust. § 48 odst. 2 obč. zák. dojít z vyložených důvodů nemohlo, a nelze ani dovodit, že smlouva byla zrušena dvoustranným právním úkonem obou jejích účastníků, neboť žalobce se ve svém dopise ze dne 27. 4. 1993 zmiňuje jen o možnosti případné dohody účastníků o odkladu splátek kupní ceny a o následcích jednostranného odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného (tedy o jeho povinnosti zaplatit pro tento případ dohodnutou majetkovou sankci), avšak není v něm vyjádřen souhlas žalobce s požadavkem žalovaného o zrušení smlouvy.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska ust. § 241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. správný. Nejvyšší soud jej proto podle § 243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( § 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2001

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru