Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1362/2009Usnesení NS ze dne 16.04.2009

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1362.2009.1

přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1362/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ: 45272956, proti žalované M. Ch., o 114.367,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 25/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2008, č. j. 26 Co 225/2008-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2008, č. j. 26 Co 225/2008-83, potvrdil rozsudek ze dne 11. 3. 2008, č. j. 7 C 25/2008-60, jímž Okresní soud v Příbrami zamítl žalobu na zaplacení 114.367,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nehledal důvodným nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění z pojistné smlouvy č. 80678782-14 o havarijním pojištění, který žalobkyně odůvodňovala tím, že dopravní nehoda se nemohla z technického hlediska stát tak, jak byla žalovanou deklarována. Soud dovodil, že plněno bylo na základě platně uzavřené smlouvy po té, co došlo k nahodilé události, tj. dopravní nehodě tak, jak byla Policií ČR vyšetřena a poškození vozidla popsáno pracovníkem žalobkyně včetně předběžného odhadu vzniklé škody; postup zakotvený v čl. 7 odst. 11 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí, tj. odmítnutí plnění z důvodu uvedení vědomě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů týkajících se rozsahu pojištění nelze uplatnit, protože žalovaná nebyla účastníkem dopravní nehody, kterou nahlásila pouze na základě oznámení osoby, jíž vozidlo ze své půjčovny zapůjčila, a která také dopravní nehodu zavinila.

Proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Domnívá se, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tato vada znamenala zásah do práva žalobkyně na spravedlivý proces a spočívá ve svévolném hodnocení důkazů provedeném bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Obsáhlou citací znaleckého posudku Ing. Jiřího Gregora a jeho srovnáním s citacemi z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů dovolatelka dokládá, že odvolací soud neučinil žádné hodnocení znaleckého posudku ve vztahu k jeho závěru o úmyslném vyvolání dopravní nehody jejími účastníky, neboť pouze opsal do odůvodnění rozsudku některé technické údaje uváděné znalcem, aniž by je vyhodnotil za účelem zjištění, zda prokazují, že dopravní nehoda byla jejími účastníky vyvolána úmyslně. Dále vytýká odvolacímu soudu, že bez jakýchkoli odborných technických znalostí, a tedy svévolně zpochybňuje obsah znaleckého posudku na základě skutečnosti, že znalec došel ke svým závěrům, aniž by měl k dispozici obě poškozená vozidla a byla mu známa skutečná rychlost vozidel před střetem i v době jejich střetu, kdy odvolacímu soudu není a ani nemůže být známa technická významnost těchto údajů pro podání znaleckého posudku. Namítá, že soudy obou stupňů měly aplikovat technické údaje ze znaleckého posudku (a to že průběh dopravní nehody, jak je účastníky deklarován, je z technického hlediska nepřijatelný, že svislé poškození pravých zadních dveří vozidla neodpovídá střetu vozidel a ostatní poškození mohla vzniknout kolizí vozidel, avšak nikoli tak, jak byla deklarována) na právní skutečnosti mající význam pro posouzení úmyslu vyvolat škodní událost, z jejichž racionálního a logického výkladu vyplývá, že ke vzniku škody na vozidle, vyjma škody na pravých zadních dveří, sice mohlo dojít při předmětné dopravní nehodě, avšak za jiných okolností, než které uvedli do protokolu Policii ČR její účastníci, uvedli tudíž nepravdivé údaje o těchto okolnostech. Uvedené skutečnosti odvolací soud nevyhodnotil, a tudíž ani nepromítl do svého rozhodnutí. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. O případ uvedený v § 237 odst. 1 o.s.ř. pod písmenem b) v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal důvod ani pro založení přípustnosti dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.

Dovolatelka v dovolání otázku zásadního právní významu vůbec nevymezuje, naopak výslovně uvádí dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který sám o sobě přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). V jeho rámci pak uplatňuje námitky týkající se způsobu provedeného dokazování před soudem prvního stupně, jehož skutková zjištění převzal soud odvolací, zejména pak zpochybňuje způsob hodnocení znaleckého posudku a předkládá svou vlastní představu o jeho hodnocení; odtud potom činí odlišné skutkové závěry, čímž nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů obou stupňů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rovněž založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. dubna 2009

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru