Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1237/2002Usnesení NS ze dne 18.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1237.2002.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1237/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žadatele R. K., o žádosti o ustanovení zástupce, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. Nc 1924/2000, o dovolání žadatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2001, č. j. 20 Co 1/2001 – 11, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 10. 2000, č. j. Nc 1924/2000 – 5, zastavil podle § 43 odst. 2 o.s.ř. řízení o žádosti R. K. o ustanovení zástupce před zahájením řízení podle § 30 odst. 1 o.s.ř., jehož prostřednictvím hodlá podat žalobu na náhradu škody proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žadatel přes výzvu obsahující poučení o možnosti zastavení řízení v případě jejího nevyhovění neodstranil vady svého podání, takže jeho žádost nebylo možno posoudit z hledisek uvedených v ust. § 138 odst. 1 o.s.ř.

K odvolání žadatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2001, č. j. 20 Co 1/2001 – 11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně vycházel z ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. a důvodně řízení zastavil. Z obsahu žádosti je zřejmé, že žadatel v ní neuvedl skutkové okolnosti k posouzení zákonných podmínek uvedených v ust. § 30 odst. 1 o.s.ř., které vymezuje ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., a svoji žádost o ustanovení zástupce přes výzvu soudu nedoplnil. Jeho podání tak zůstalo neúplné a ve smyslu ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. nezpůsobilé posouzení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žadatel dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. e/ a f/ o.s.ř. a podává je z důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. a/ a d/ o.s.ř. Poukazuje na to, že podal žádost o ustanovení zástupce před zahájením řízení a nikoliv návrh na zahájení řízení (§ 237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), a rozhodl-li soud usnesením, nerozhodoval o jeho žádosti, ale o návrhu. Nesouhlasí s usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2000, č. j. Nc 1924/2000 - 3, jímž byl vyzván k doplnění svého podání; to podle jeho názoru splňuje obecné náležitosti podání podle § 42 odst. 4 o.s.ř., aniž by v něm muselo být uvedeno, jakého práva se žadatel návrhem na zahájení řízení hodlá domáhat a z jakých důvodů. Žadatel dále poukazuje na to, že ustanovení zástupce nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v ust. § 30 odst. 1 o.s.ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět. Vzhledem k tomu, že soud o návrhu žadatele v daném případě nerozhodl, odňal mu možnost jednat před soudem a porušil též čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl po přezkoumání věci ve smyslu § 242 o.s.ř. k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a/ změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e/ odvolání odmítnuto,

f/ odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Z hlediska ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. není v této věci dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrzeno, přípustné; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/ až f/ o.s.ř. proto, že potvrzující usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována, přičemž ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dopadá pouze na rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, zatímco v dané věci bylo řízení zastaveno z důvodu vad podání, pro něž nelze v řízení pokračovat (§ 43 odst. 2 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání podle § 239 o.s.ř. rovněž splněny nejsou.

Protože však je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. a žadatel výslovně uplatňuje tyto důvody, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 písm. e/ a f/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba.

I když ust. § 237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. se vztahuje i na taková řízení podle občanského soudního řádu, která se nezahajují podáním návrhu na zahájení řízení (žalobou), nýbrž na základě podání, která nemají charakter žaloby (např. žádost o osvobození od soudních poplatků, žádost o ustanovení zástupce, návrh na vydání předběžného opatření), je vada řízení podle tohoto ustanovení dána pouze tehdy, vydal-li soud rozhodnutí, aniž byla žádost (návrh na vydání předběžného opatření) učiněna. Jestliže však daném případě žadatel podáním ze dne 14. 5. 2000, které soudu prvního stupně bylo doručeno dne 16. 5. 2000, o ustanovení zástupce soud požádal, bylo řízení podle § 30 odst. 1 o.s.ř. podáním této žádosti zahájeno, a vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. tudíž netrpí.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem (§ 237 odst.1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Dovolací důvod podle ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě v tomto směru nedošlo k pochybení, neboť odvolací soud byl oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání (srov. § 214 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Odnětí možnosti jednat před soudem v dané věci nelze spatřovat ani v okolnosti, že soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 30. 8. 2000, č. j. Nc 1924/2000 - 3, vyzval k doplnění jeho podání ze dne 14. 5. 2000. Za situace, kdy žadatel v něm neuvedl skutkové okolnosti k posouzení zákonných podmínek uvedených v ust. § 30 odst. 1 o.s.ř., které vymezuje ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., bylo podání žadatele neúplné a ve smyslu ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. nezpůsobilé posouzení. Jestliže žadatel ani přes tuto výzvu svá skutková tvrzení nedoplnil a nedoložil, není zastavení řízení vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Nesprávná je i námitka žadatele, že zastavením řízení o jeho žádosti o ustanovení zástupce před zahájením řízení mu soud znemožnil realizaci jeho procesních práv a že porušil čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť k odnětí možnosti jednat před soudem v jiném řízení (o náhradu škody proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy), nemůže dojít v řízení o ustanovení zástupce podle ust. § 30 odst. 1 o.s.ř.

Protože usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 písm. e/ a f/ o.s.ř. postiženo, Nejvyšší soud dovolání žadatele podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2002

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru