Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1223/2012Usnesení NS ze dne 31.10.2013

HeslaPromlčení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1223.2012.1
Dotčené předpisy

§ 106 odst. 2 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1223/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce G. S., zastoupeného Mgr. Josefem Koppem, advokátem se sídlem v Praze 7, Poupětova 3, proti žalovanému České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o vydání věci nebo o zaplacení 24.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 88/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č. j. 28 Co 553/2010-216, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 7. 2010, č. j. 20 C 88/2009-183, zamítl žalobu na vydání věcí, eventuálně na zaplacení částky 24.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel smlouvu o koupi Pivovaru Žatec s právním předchůdcem žalované, Fondem národního majetku České republiky, který později od smlouvy odstoupil, protože žalobce neuhradil celou kupní cenu. Žalobce pro pivovar nakoupil movité věci, které po zrušení smlouvy v roce 1999 žalovaná prodala v dražbě, takže je již neměla v držení a žaloba o jejich vydání musela být zamítnuta. Eventuální žalobní návrh na peněžitou náhradu škody byl zamítnut vzhledem k úspěšnému uplatnění námitky promlčení ze strany žalované. Právní předchůdce žalované pozbyl držby předmětných movitých věcí dne 7. 4. 1999, tříletá objektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 2 obč. zák. tedy uplynula 7. 4. 2002, zatímco žaloba byla podána až dne 2. 1. 2007.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. 3. 2011, č. j. 28 Co 553/2010-216, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci. K námitce odvolatele, že vzhledem k úmyslnému způsobení škody měla být uplatněna desetiletá promlčecí doba, odvolací soud nepřihlédl jako k nové skutečnosti uplatněné v odvolacím řízení v rozporu s § 205a odst. 1 o.s.ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zdůvodňuje ho nesprávným právním posouzením věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a tím, že řízení bylo postiženo vadou, neúplně provedeným dokazováním, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Soud prvního stupně měl z moci úřední řešit otázku, zda se nemůže jednat o škodu způsobenou alespoň ve formě nepřímého úmyslu, když taková možnost vyplývala z provedených důkazů. Pokud by dospěl k závěru, že se o úmyslně způsobenou škodu nejedná, měl jej ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit a vyzvat k prokázání tvrzených skutečností. Odvolací soud pak pochybil, jestliže k námitce úmyslně způsobené škody nepřihlédl s odkazem na ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. Žalobce netvrdil novou skutečnost, tato námitka vycházela z již zjištěného skutkového stavu a dovolával se jí proto jen nesprávného postupu soudu prvního stupně. Navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání žalobce zamítnout s poukazem na to, že jeho tvrzení o škodě způsobené úmyslně je tvrzením skutkovým, nejedná se o právní posouzení a jde tedy o novou skutečnost ve smyslu § 205 odst. 1 o.s.ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 3. 2011, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. nejsou naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Dovolatel od vznesení námitky promlčení zpochybňuje (a činí tak i v dovolání) závěr, že nárok na náhradu škody formou tzv. eventuálního petitu v žalobě o vydání věci se promlčuje podle § 106 obč. zák., na rozdíl od nepromlčitelného vlastnického práva. Jde ovšem o ustálenou judikaturu dovolacího soudu (srov. jak dovolatelem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2490/2000, tak zejména rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2883/2006, publikovaný pod č. 98/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), s níž je rozsudek odvolacího soudu v souladu, proto tato otázka přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá.

Zpochybňuje-li dovolatel pouze aplikaci § 205a odst. 1 o.s.ř. ze strany odvolacího soudu, namítá-li, že mělo být přihlédnuto k jeho tvrzení o úmyslném způsobení škody, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Tímto dovolacím důvodem však nelze přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř. ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. založit, jestliže nejde o zásadně významný výklad otázky procesního práva. Dovolatel prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu vytýká odvolacímu soudu neúplně provedené dokazování, tedy zpochybňuje skutkový stav věci za situace, kdy tvrzení o úmyslném způsobení škody dříve než v odvolání neuvedl a kdy z důkazů provedených před soudem prvního stupně se okolnosti tomu nasvědčující nepodávaly. Nemůže jít tedy o otázku právní, tím méně pak zásadně významnou.

Jestliže uplatněné námitky žalobce tedy přípustnost dovolání nezaložily a Nejvyšší soud dovolání podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst 5 větou první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru