Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1129/2013Usnesení NS ze dne 31.07.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1129.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1129/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Benešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 834/17, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1132/4, IČO 00027383, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 138/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2012, č. j. 22 Co 360/2012-268, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, č. j. 28 Cdo 2261/2006-73, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2005, č. j. 28 Co 238/2005-56, kterým byl změněn mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2005, č. j. 11 C 547/2003-29, tak, že žaloba byla zamítnuta. Dovolací soud dospěl k závěru, že ve sporu o náhradu škody, která žalobci vznikla po pádu z koně při provádění kaskadérského výkonu pro žalovanou, nemají skutková zjištění oporu v provedeném dokazování a že odvolací soud posoudil věc po právní stránce neúplně a tedy nesprávně, neboť se nezabýval stěžejní otázkou, zda žalovaná byla podle smlouvy či podle konkrétních okolností a zvyklostí povinna upravit terén ke snížení rizika zranění kaskadéra.

Odvolací soud poté usnesením ze dne 9. 12. 2008, č. j. 16 Co 401/2008-81, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 4 mezitímním rozsudkem ze dne 19. 2. 2010, č. j. 11 C 138/2009-146, opětovně rozhodl, že základ žaloby je plně po právu, ale k odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2010, č. j. 22 Co 340/2010-176, rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti znovu zrušil. Vytkl soudu prvního stupně, že jeho závěry neodpovídají provedenému dokazování, skutková zjištění nebyla náležitě zhodnocena a rozhodnutí stojí pouze na hypotézách a domněnkách.

Obvodní soud pro Prahu 4 následně rozsudkem ze dne 24. 4. 2012, č. j. 11 C 138/2009-246, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná po dohodě se žalobcem provedla změkčení povrchu v místě řízeného pádu kaskadéra o výměře asi 20x10m vrstvou písku a pilin v tloušťce 25 cm. Žalobce, který z koně spadl v jiném místě, neprokázal, že by se se žalovanou dohodl na úpravě povrchu ve větší výměře (60x20m), ani na hlubší vrstvě (30 cm), takže neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalované. Žalovaná neporušila ani povinnost tzv. generální prevence (§ 415 obč. zák.), proto za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. neodpovídá.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. 8. 2012, č. j. 22 Co 360/2012-268, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že se žalobci nepodařilo mimo jakoukoli pochybnost prokázat, jakou konkrétní dohodu se žalovanou ohledně úpravy předmětné plochy uzavřel; neprokázal ani, že by existovala obecná zvyklost, kterou se v tomto směru měla žalovaná řídit. Jestliže tedy nebyla úprava plochy, na níž se předpokládal pád kaskadéra, upravena v rozporu se smluvním ujednáním ani s obvyklými zvyklostmi při podobných akcích, přičemž žalobce spadl z koně mimo určené místo, je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to „z důvodů § 237 a § 241a o.s.ř.“ Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Zhodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonem, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že byla dohodnuta přesně taková úprava předmětné plochy, kterou si žalobce vymínil, avšak žalovaná ji neprovedla. Dovolatel také poukázal na to, že organizace na místě natáčení byla ve výlučné kompetenci žalované, proto nelze považovat za pouhou nešťastnou náhodu, že se kůň polekal ležícího listu papíru či letícího mikrotenového sáčku. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání, případně aby dovolací soud ve věci rozhodl sám a napadený rozsudek změnil tak, že základ žaloby je plně po právu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 22. 8. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zde nepřichází do úvahy, neboť nejde o měnící rozhodnutí odvolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. také nejsou naplněny, protože odvolací soud ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí vytkl soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozhodnutí. Uložil mu náležitě zhodnotit skutková zjištění a vyložil, jak dále postupovat po procesní stránce, aniž zaujal stanovisko k právnímu posouzení věci; nesdělil tedy závazný názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popřípadě jak má být vyložen. Nelze proto dovodit, že by soud prvního stupně rozhodl odlišně od svého předchozího rozhodnutí proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, a že by tak šlo o tzv. skrytou diformitu, která je podmínkou přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Zpochybňuje-li dovolatel skutkové závěry ohledně obsahu dohody o úpravě plochy, kde byl proveden kaskadérský výkon (právě v porušení smluvní povinnosti spatřuje podmínku vzniku odpovědnosti za škodu), případně ohledně způsobu organizace na místě natáčení, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž ovšem nelze přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. založit. Argumentace k důvodům, proč se kůň lekl, představuje rovněž uplatnění vlastních představ dovolatele o skutkovém stavu věci a je pak především polemikou s vyjádřením žalované, nikoliv výhradou k napadenému rozhodnutí, neboť na posouzení této okolnosti odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované ani vedlejšímu účastníku žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2013

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru