Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Cdo 1113/2020Usnesení NS ze dne 17.12.2020

HeslaNáhrada škody
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1113.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

25 Cdo 1113/2020-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti žalované: A. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, Děčín, o zaplacení 811 460 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 94/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 9 Co 24/2019-152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 211 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Otakara Pazdziory, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 17. 7. 2018, č. j. 8 C 94/2014-126, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 811 460 Kč, uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 73 589 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o vrácení části nespotřebované zálohy na znalecký posudek žalované.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 9 Co 24/2019-152, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku o nákladech řízení, ve kterém změnil pariční lhůtu na 3 měsíce, a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 818 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, soudy obou stupňů nesprávně zjistily informovaný souhlas a pochybily, když dovolateli neustanovily zástupce z řad advokátů.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a poukazy dovolatele na rozsudky dovolacího soudu jsou nepřípadné. Navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.

Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).

V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil výrok soudu prvního stupně v částce 811 460 Kč sestávající z částky 1 060 Kč jako majetkové újmy, 730 400 Kč jako nemajetkové újmy vzniklé v důsledku tělesného a duševního strádání a ztížení společenského uplatnění ve výši 80 000 Kč. Jelikož tyto dílčí nároky mají odlišnou povahu (jde o nároky se samostatným skutkovým základem), přičemž náhrada škody spočívající v telefonátech na kliniku, nákladech na dopravu, ztrátě na výdělku a nákupu vitaminu B nepřevyšuje 50 000 Kč, je přípustnost dovolání v této části vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé spočívá na závěru, že není splněn základní předpoklad odpovědnosti za škodu, a to protiprávní jednání žalované. Ze znaleckého posudku i dalších důkazů odvolací soud zjistil, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost a její postup při chirurgickém ošetření byl lege artis. Dovolatel uvádí, že se soudy obou stupňů nezabývaly tím, zda žalované udělil informovaný souhlas s operačním zákrokem. Žalovaná ho nepoučila o možných rizicích spojených se zákrokem, a proto nemohl posoudit, zda operaci podstoupí či nikoliv. Dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá na řešení právní otázky odpovědnosti žalované za škodu způsobenou dovolateli v důsledku údajného neudělení informovaného souhlasu s provedením chirurgického zákroku, když žalobce od této skutečnosti svůj nárok neodvozoval. Během řízení netvrdil, tím spíše neprokazoval, že ho žalovaná opomněla poučit o možných rizicích spojených se zákrokem. Svůj nárok na náhradu majetkové i nemajetkové škody odvozoval od údajného protiprávního jednání žalované spočívajícího v přerušení nervu v dlani při chirurgickém ošetření. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, je proto nepřípadný, neboť se zabývá zcela odlišnou právní otázkou, navíc na rozdílném skutkovém základu. Dovolatelem vznesená námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud se nezabýval ani druhou v dovolání vznesenou námitkou, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když opomněl poučit žalobce o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř., jelikož na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Dovolatel ve skutečnosti namítá vadu řízení, čímž nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 o. s. ř.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 3 180 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zvýšeno o 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 4 211 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru